1 Mardocheus pak zvìdìv všecko to, což se bylo stalo, roztrhl roucho své, a vzal na sebe žíni a popel, a jda po mìstì, køièel køikem velikým a žalostným. 2 A pøišel až pøed bránu královskou; nebo žádný nemìl vcházeti do brány královské v odìvu žínìném. 3 V každé také krajinì i místì, kamžkoli slovo královské a výpovìd jeho došla, kvílení veliké bylo od Židù, a pùst, pláè i úpìní, a žíni s popelem podestøeli sobì mnozí. 4 Proèež pøišedše dìveèky Estery a komorníci její, oznámili jí to. I zarmoutila se královna velmi, a poslala šaty, aby oblékli Mardochea, a aby vzali žíni jeho od nìho. Ale on jich nepøijal. 5 Tedy zavolavši Ester Hatacha, jednoho z komorníkù královských, kteréhož jí byl dal za služebníka, poruèila mu o Mardocheovi, aby pøezvìdìl, co a proè by to bylo. 6 Takž vyšel Hatach k Mardocheovi na ulici mìsta, kteráž jest pøed branou královskou. 7 I oznámil jemu Mardocheus všecko, co se mu pøihodilo, i o té summì penìz, kterouž pøipovìdìl Aman dáti do komory královské proti Židùm, k vyhlazení jich. 8 K tomu i pøípis psané výpovìdi, kteráž vyhlášena byla v Susan, aby zhubeni byli, dal jemu, aby ukázal Ester a oznámil jí, a aby jí rozkázal jíti k králi, a milosti hledati u nìho, a prositi pøed tváøí jeho za lid svùj. 9 Tedy pøišel Hatach, a oznámil Ester slova Mardocheova. 10 I øekla Ester Hatachovi, a poruèila mu oznámiti Mardocheovi: 11 Všickni služebníci královští i lid krajin královských vìdí, že kterýž by koli muž neb žena všel pøed krále do sínì vnitøní, nejsa povolán, jedno právo o nìm jest, aby hrdlo propadl, kromì toho, k komuž by král vztáhl berlu zlatou, že živ zùstane. Já pak nebyla jsem povolána, abych vešla k králi již tøidceti dnù. 12 Ale když oznámili Mardocheovi slova Estery, 13 Øekl Mardocheus, aby zase oznámeno bylo Esteøe: Nemysl sobì, abys zachována býti mohla v domì královském ze všech Židù. 14 Nebo jestliže se umlèíš v tento èas, oddechnutí a vysvobození Židùm pøijde odjinud, ty pak a dùm otce tvého zahynete. A kdo ví, ne pro tento-lis èas pøišla k tomu království? 15 I øekla Ester, aby zase oznámili Mardocheovi: 16 Jdi a shromažï všecky Židy, což jest jich v Susan, a posꜜte se za mne, a nejezte ani píte za tøi dni, v noci ani ve dne. Já podobnì, i panny mé postiti se budou, a teprv vejdu k králi, což však neobyèejné jest, a jestližeꜜ zahynu, nechꜜ zahynu. 17 Tedy šel Mardocheus, a uèinil všecko tak, jakž mu poruèila Ester.