3
Po tìch vìcech zvelebil král Asverus Amana syna Hammedatova Agagského, a vyvýšil ho, tak že vyzdvihl stolici jeho nade všecka jiná knížata, kteøíž byli pøi nìm. A všickni služebníci královští, kteøíž vcházeli do brány královské, klanìli se a padali pøed Amanem; nebo tak pøikázal o nìm král. Ale Mardocheus se neklanìl, ani padal. Protož øekli služebníci královští, kteøíž byli v bránì královské, Mardocheovi: Proè pøestupuješ pøikázaní královské? I stalo se, když o to s ním mluvívali každého dne, a neposlechl jich, že to oznámili Amanovi, aby vidìli, bude-li stálý v svých slovích Mardocheus; nebo oznámil jim, že jest Žid. Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá pøed ním, naplnìn jest Aman prchlivostí. Ale za malou vìc sobì položil, vztáhnouti ruku na Mardochea samého, (nebo byli oznámili jemu, z kterého by lidu byl Mardocheus). Protož smýšlel Aman, aby zahubil národ Mardocheùv, totiž všecky Židy, kteøíž byli ve všem království Asverovu. Takž mìsíce prvního, totiž mìsíce Nísan, léta dvanáctého kralování Asverova, rozkázal uvrci pur, totiž los, pøed sebou ode dne ke dni, a od mìsíce až do mìsíce dvanáctého, jenž jest mìsíc Adar. Nebo byl øekl Aman králi Asverovi: Jest lid jakýsi rozptýlený a roztroušený mezi lidem ve všech krajinách království tvého, jejichž práva rozdílná jsou ode všech národù, práv pak královských neostøíhají. Protož králi není užiteèné, nechati jich. Jestliže se králi za dobré vidí, nechꜜ se napíše, aby je zahladili, a já deset tisíc centnéøù støíbra odvážím do rukou pøedstaveným té práci, aby je vnesli do komory královské. 10 Tedy král sòav prsten svùj s ruky své, dal jej Amanovi synu Hammedatovu Agagskému, nepøíteli Židovskému. 11 A øekl král Amanovi: Støíbro to daruji tobì i lid ten, abys naložil s ním, jakꜜ se koli líbí. 12 Protož povoláni jsou písaøi královští téhož mìsíce prvního tøináctého dne, a psáno jest všecko tak, jakž pøikázal Aman, k knížatùm královským i vývodám, kteøíž byli v jedné každé krajinì, i hejtmanùm jednoho každého národu, každé krajinì vedlé písma jejího, a každému národu vedlé jazyku jeho; jménem krále Asvera psáno, a zapeèetìno prstenem královským. 13 I jsou posláni listové po poslích do všech krajin královských, aby hubili, mordovali a vyhladili všecky Židy, od mladého až do starce, dìti i ženy, jednoho dne, totiž tøináctého, mìsíce dvanáctého, (jenž jest mìsíc Adar), a loupeže jejich aby rozbitovali. 14 Summa toho psání byla: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajinì a oznámeno všechnìm národùm, aby hotovi byli ke dni tomu. 15 Tedy vyjeli poslové stìží s poruèením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, mìstì královském. Král pak a Aman sedìli, kvasíce, ale mìšꜜané Susan zkormouceni byli.