1 A pamatuj na stvoøitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a pøiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení; 2 Prvé než se zatmí slunce a svìtlo, a mìsíc i hvìzdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti; 3 V ten den, v kterémž se tøísti budou strážní domu, a nakøiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteøíž vyhlédají z oken, 4 A zavøíny budou dvéøe od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptaèímu, a pøestanou všecky slibnosti zpìvu; 5 Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestì, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka tìžká bude, a poruší se žádost; nebo béøe se èlovìk do domu vìèného, a choditi budou po ulici kvílící; 6 Prvé než se pøetrhne provaz støíbrný, a než se rozrazí èíše zlatá, a roztøíští se vìderce nad vrchovištìm, a roztrhne se kolo nad studnicí, 7 A navrátí se prach do zemì, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. 8 Marnost nad marnostmi, øekl kazatel, a všecko marnost. 9 Èím pak byl kazatel moudøejší, tím více vyuèoval lid umìní, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství pøísloví. 10 Snažovaltì se kazatel vyhledati vìci nejžádostivìjší, a napsal, což pravého jest, a slova vìrná. 11 Slova moudrých podobná ostnùm a høebíkùm vbitým, slova skladatelù, kteráž jsou vydána od pastýøe jednoho. 12 A tak tedy jimi, synu mùj, hojnì dosti osvícen býti mùžeš. Dìlání knih mnohých žádného konce není, a èísti mnoho jest zemdlení tìla. 13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a pøikázaní jeho ostøíhej, nebo na tom všecko èlovìku záleží. 14 Ponìvadž všeliký skutek Bùh pøivede na soud, i každou vìc tajnou, buïto dobrou, buïto zlou.