1 Píseò nejpøednìjší z písní Šalomounových. 2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno. 3 Pro vùni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tì mladice milují. 4 Táhniž mne, a pobìhnem za tebou. Uvedltì mne král do pokojù svých, plésati a veseliti se v tobì budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upøímí milují tì. 5 Jsemꜜ èerná, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. 6 Nehleïte na mne, žeꜜ jsem snìdá, nebo jsem obhoøela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mnì, postavili mne, abych ostøíhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. 7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpoèinutí o poledni? Nebo proè mám býti tak jako pobìhlá pøi stádích tovaryšù tvých? 8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepìjích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýøù. 9 Jízdì v vozích Faraonových pøipodobòuji tì, ó milostnice má. 10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. 11 Ozdob zlatých nadìláme tobì s promìnami støíbrnými. 12 Dotud, dokudž král stolí, nardus mùj vydává vùni svou. 13 Svazèek mirry jest mi milý mùj, na prsech mých odpoèívaje. 14 Milý mùj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi. 15 Aj, jak jsi ty krásná, pøítelkynì má, aj, jak jsi krásná! Oèi tvé jako holubièí. 16 Aj, jak jsi ty krásný, milý mùj, jak utìšený! I to lùže naše zelená se. 17 Trámové domù našich jsou z cedrù, a pavlaèe naše z boroví.