7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození èlovìka. 2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého èlovìka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. 3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zùøivá tváø polepšuje srdce. 4 Srdce moudrých v domì zámutku, ale srdce bláznù v domì veselí. 5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby nìkdo poslouchal písnì bláznù. 6 Nebo jako praštìní trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. 7 Ssužování zajisté k bláznovství pøivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. 8 Lepší jest skonèení vìci nežli poèátek její; lepší jest dlouho èekající nežli vysokomyslný. 9 Nebuï kvapný v duchu svém k hnìvu; nebo hnìv v lùnu bláznù odpoèívá. 10 Neøíkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudøe na to vytazoval. 11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užiteèná tìm, kteøíž vidí slunce; 12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu støíbra odpoèívají. A však pøednìjší jest umìní moudrosti, pøináší život tìm, kdož ji mají. 13 Hleï na skutky Boží. Nebo kdo mùže zpøímiti to, což on zkøivil? 14 V den dobrý užívej dobrých vìcí, a v den zlý buï bedliv; nebo i to naproti onomu uèinil Bùh z té pøíèiny, aby nenalezl èlovìk po nìm nièeho. 15 Všecko to vidìl jsem za dnù marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 16 Nebývej pøíliš spravedlivý, aniž buï pøíliš moudrý. Proè máš na zkázu pøicházeti? 17 Nebuï pøíliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proè máš umírati døíve èasu svého? 18 Dobréꜜ jest, abys se onoho pøídržel, a tohoto se nespouštìl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. 19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteøíž jsou v mìstì. 20 Není zajisté èlovìka spravedlivého na zemi, kterýž by èinil dobøe a nehøešil. 21 Také ne ke všechnìm slovùm, kteráž mluví lidé, pøikládej mysli své, ponìvadž nemáš dbáti, by i služebník tvùj zloøeèil tobì. 22 Neboꜜ ví srdce tvé, že jsi i ty èastokrát zloøeèil jiným. 23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a øekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti mùže? 25 Všecko jsem pøebìhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 26 I našel jsem vìc hoøèejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale høíšník bývá od ní jat. 27 Pohleï, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavìje, abych nalezl umìní, 28 Èeho pak pøesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 29 Obzvláštnì pohleï i na to, což jsem nalezl: Že uèinil Bùh èlovìka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozlièných. 30 Kdo se mùže vrovnati moudrému, a kdo mùže vykládati všelikou vìc?