1 Jest bídná vìc, kterouž jsem vidìl pod sluncem, a lidem obyèejná: 2 Kterému èlovìku dal Bùh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v nièemž, èehokoli žádá, a však nedopouští mu Bùh užívati tìch vìcí, ale jiný leckdos sžíøe to, a toꜜ jest marnost a bídná vìc. 3 Zplodil-li by kdo sto synù, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými vìcmi, a nemìl by ani pohøbu, pravím, že šꜜastnìjší jest nedochùdèe nežli on. 4 Nebo ono v zmaøení pøicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi pøikryto bývá. 5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž èeho poznává, a tak odpoèinutí má lepší nežli onen. 6 A byꜜ pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí? 7 Všecka práce èlovìka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemùže se nasytiti. 8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? 9 Lépe jest vidìti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. 10 Èímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že èlovìk býti mìl, a že se nebude moci souditi s silnìjším, nežli jest sám. 11 A ponìvadž pøedsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má èlovìk? 12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého èlovìku v tomto životì, v poètu dnù marného života jeho, kteøíž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí èlovìku, co se díti bude po nìm pod sluncem?