1 Tedy Festus vladaøství ujav, po tøech dnech pøijel z Cesaree do Jeruzaléma. 2 I oznámili jemu nejvyšší knìz a pøednìjší z Židù o Pavlovi, a prosili ho, 3 Žádajíce té milosti proti nìmu, aby jej kázal pøivésti do Jeruzaléma, zálohy uèinivše jemu, aby zabit byl na cestì. 4 A Festus odpovìdìl, že má Pavel ostøíhán býti v Cesaree, a on sám že tudíž tam pøijede. 5 Protož (øekl), kteøíž z vás mohou, nechꜜ tam také se vypraví spolu se mnou, a jest-li jaká vina na tom muži, nechaꜜ naò žalují. 6 A pobyv mezi nimi nic více než deset dní, jel do Cesaree. A druhého dne posadiv se na soudné stolici, kázal Pavla pøivésti. 7 Kterýžto když byl pøiveden, obstoupili jej ti, jenž byli pøišli z Jeruzaléma, Židé, mnohé a tìžké žaloby proti Pavlovi vedouce, kterýchž nemohli dovésti, 8 Nebo Pavel pøi všem mírnou zprávu dával, že ani proti Zákonu Židovskému, ani proti chrámu, ani proti císaøi nic neprovinil. 9 Ale Festus, chtìje se Židùm zalíbiti, odpovìdìv, øekl Pavlovi: Chceš-li jíti do Jeruzaléma a tam o to souzen býti pøede mnou? 10 I øekl Pavel: Pøed stolicí císaøovou chci státi a tam souzen býti. Židùm jsem nic neublížil, jakož i ty dobøe to víš. 11 Nebo jestližeꜜ jim v èem ubližuji, aneb nìco smrti hodného jsem spáchal, neodpírámꜜ umøíti; a pakliꜜ nic toho pøi mnì není, z èehož mne oni viní, žádnýꜜ mne jim nemùže dáti. K císaøi se odvolávám. 12 Tedy Festus promluviv s radou, odpovìdìl: K císaøis se odvolal? K císaøi pùjdeš. 13 A po nìkolika dnech král Agrippa a Bernice pøijeli do Cesaree, aby pozdravili Festa. 14 A když tu za mnoho dní pobyli, oznámil Festus králi o Pavlovì pøi, øka: Muž jeden ostaven jest od Felixa v vìzení, 15 O kterémž, když jsem byl v Jeruzalémì, oznámili mi pøední knìží a starší Židovští, žádajíce na nìj ortele. 16 Kterýmž jsem odpovìdìl, že není obyèej Øímanùm vydati èlovìka na smrt, prve nežli by ten, na kohož se žaloba dìje, pøítomné mìl žalobníky a volnost k odpovídání na to, z èehož by byl obviòován. 17 A protož když se byli sem sešli, hned beze všeho meškání, druhý den posadiv se na soudné stolici, rozkázal jsem pøivésti toho muže. 18 Jehožto žalobníci tu stojíce, z nièeho takového nevinili ho, èehož jsem já se domníval. 19 Ale o nìjaké otázky pøi tom svém náboženství mìli s ním nesnáz, a o jakémsi Ježíšovi mrtvém, o kterémž jistil Pavel, že jest živ. 20 Já pak maje tu pøi v pochybnosti, øekl jsem jemu, chtìl-li by jíti do Jeruzaléma, a tam o ty vìci souzen býti. 21 A když se on odvolal, aby byl chován k soudu Augustovu, kázal jsem ho hlídati, až bych jej poslal k císaøi. 22 Tedy Agrippa øekl k Festovi: Chtìlꜜ bych i já rád èlovìka toho slyšeti. A on øekl: Zítra ho uslyšíš. 23 Nazejtøí pak, když pøišel Agrippa a Bernice s velikou slavou, a vešli na síò s hejtmany a s lidmi nejznamenitìjšími mìsta toho, k rozkázání Festovu pøiveden jest Pavel. 24 I øekl Festus: Králi Agrippo a všickni, kteøíž jste tuto s námi, vidíte tohoto, za nìjžto všecko množství Židù prosili mne, i v Jeruzalémì i zde, køièíce, že takový nemá více živ býti. 25 Já pak shledav to, že nic hodného smrti neuèinil, však když se sám k Augustovi odvolal, umínil jsem jej tam poslati. 26 O nìmž, co bych jistého napsal pánu svému, nevím. Protož jsem jej teï pøivedl pøed vás, a zvláštì pøed tebe, králi Agrippo, abych vyptaje se, vìdìl, co psáti. 27 Nebo zdá mi se to neslušné býti poslati vìznì a pøe jeho neoznámiti.