1 Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a uèitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž mìl pøíjmí Èerný, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul. 2 A když oni služby Pánì konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddìlte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal. 3 Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na nì ruce, propustili je. 4 A oni posláni jsouce od Ducha svatého, pøišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. 5 A pøišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a mìli s sebou i Jana k službì. 6 A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos èarodìjníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus, 7 Kterýž byl u znamenitého vladaøe Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží. 8 Ale protivil se jim Elymas, totiž èarodìjník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vladaøe od víry. 9 Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplnìn jsa Duchem svatým, pilnì pohledìv na nìj, 10 Øekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ïáblùv, a nepøíteli vší spravedlnosti, což nepøestaneš pøevraceti cest Pánì pøímých? 11 A aj, nyní ruka Pánì nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do èasu. A pojednou pøipadla na nìj mrákota a tma, a jda vùkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl. 12 Tehdy vladaø uzøev, co se stalo, uvìøil, divì se uèení Pánì. 13 A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteøíž s ním byli, pøišli do mìsta Pergen v krajinì Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma. 14 Oni pak šedše z Pergen, pøišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se. 15 A když bylo po ètení Zákona a Prorokù, poslali k nim knížata školy té økouce: Muži bratøí, máte-li úmysl jaké napomenutí uèiniti k lidu, mluvte. 16 Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlèeli, pokynuv, øekl: Muži Izraelští, a kteøíž se bojíte Boha, slyšte. 17 Bùh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní. 18 A za èas ètyøidceti let snášel jejich obyèeje na poušti. 19 A zahladiv sedm národù v zemi Kanán, rozdìlil losem mezi nì zemi jejich. 20 A potom, témìø za ètyøi sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka. 21 A vtom žádali za krále, i dal jim Bùh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za ètyøidceti let. 22 A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svìdectví dávaje, øekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude èiniti všecku vùli mou. 23 Z jehožto semene Bùh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše, 24 Pøed jehožto pøíštím kázal Jan køest pokání všemu lidu Izraelskému. 25 A když Jan dokonával bìh svùj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, pøijdeꜜ po mnì tak dùstojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho. 26 Muži bratøí, synové rodu Abrahamova, a kteøíž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest. 27 Nebo ti, kteøíž pøebývají v Jeruzalémì, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteøíž se na každou sobotu ètou, naplnili. 28 A nižádné viny hodné smrti na nìm nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili. 29 A když dokonali všecko, což o nìm psáno bylo, složen jsa s døeva, do hrobu jest položen. 30 Bùh pak vzkøísil jej z mrtvých. 31 Kterýžto vidín jest po mnohé dni od tìch, jenž spolu s ním byli pøišli z Galilee do Jeruzaléma, kteøížto jsou svìdkové jeho k lidu. 32 A my vám zvìstujeme to zaslíbení, které se stalo otcùm, že jest je již Bùh naplnil nám synùm jejich, vzkøísiv Ježíše; 33 Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn mùj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. 34 A že jej z mrtvých vzkøísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom øekl: Dám vám svaté vìci Davidovy vìrné. 35 Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému vidìti porušení. 36 David zajisté za svého vìku poslouživ vùli Boží, usnul, a pøiložen jest k otcùm svým, a vidìl porušení, 37 Ale ten, kteréhož Bùh vzkøísil, nevidìl porušení. 38 Protož známo vám buï, muži bratøí, že skrze toho zvìstuje se vám odpuštìní høíchù, 39 A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšùv ospravedlnìni býti, skrze tohoto každý, kdož vìøí, bývá ospravedlnìn. 40 Protož vizte, aꜜ na vás nepøijde to, což jest v Prorocích povìdíno: 41 Vizte potupníci, a podivte se, a na nic pøijïte; nebo já dílo dìlám za dnù vašich, dílo to, o kterémž vy neuvìøíte, kdyby je vám kdo vypravoval. 42 A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova. 43 A když bylo rozpuštìno shromáždìní, šlo mnoho Židù a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteøížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží. 44 V druhou pak sobotu témìø všecko mìsto sešlo se k slyšení slova Božího. 45 A Židé vidouce zástupy, naplnìni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se. 46 Tedy svobodnì Pavel a Barnabáš øekli: Vámꜜ jest mìlo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale ponìvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte vìèného života, aj, obracíme se ku pohanùm. 47 Neboꜜ jest nám tak pøikázal Pán, øka: Položil jsem tebe svìtlo pohanùm, tak abys ty byl spasení až do konèin zemì. 48 A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Pánì; a uvìøili všickni, což jich koli bylo pøedzøízeno k životu vìènému. 49 I rozhlašovalo se slovo Pánì po vší krajinì. 50 Tedy Židé zbouøili ženy nábožné a poctivé a pøední mìšꜜany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z konèin svých. 51 A oni vyrazivše prach z noh svých na nì, pøišli do Ikonie. 52 Uèedlníci pak naplnìni byli radostí a Duchem svatým.