1 A když pøišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místì. 2 I stal se rychle zvuk s nebe, jako pøicházejícího vìtru prudkého, a naplnil všecken dùm, kdež sedìli. 3 I ukázali se jim rozdìlení jazykové jako oheò, kterýžto posadil se na každém z nich. 4 I naplnìni jsou všickni Duchem svatým, a poèali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. 5 Byli pak v Jeruzalémì pøebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. 6 A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví pøirozeným jazykem jeho. 7 I dìsili se všickni a divili se, økouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteøíž mluví, Galilejští? 8 A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili? 9 Partští, a Medští, a Elamitští, a kteøíž pøebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii, 10 V Frygii a v Pamfylii, v Egyptì a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Øímané, Židé, i vnovì na víru obrácení, 11 Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké vìci Boží. 12 I dìsili se všickni a divili se, jeden k druhému økouce: I což toto bude? 13 Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito. 14 A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteøíž bydlíte v Jeruzalémì, toto vám známo buï, a ušima pozorujte slov mých. 15 Jistì nejsouꜜ tito, jakož vy se domníváte, zpilí, ponìvadž jest teprv tøetí hodina na den. 16 Ale totoꜜ jest, což jest pøedpovìdíno skrze proroka Joele: 17 A budeꜜ v posledních dnech, (dí Bùh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tìlo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidìní vídati budou, a starci vaši sny míti budou. 18 A zajisté na služebníky své a na služebnice své v tìch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati. 19 A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheò a páru dýmovou. 20 Slunce obrátí se v temnost a mìsíc v krev, prve než pøijde den Pánì veliký a zjevný. 21 A staneꜜ se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Pánì, spasen bude. 22 Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zvelièeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž èinil skrze nìho Bùh uprostøed vás, jakož i vy sami víte, 23 Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a pøedzvìdìní Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukøižovavše, zamordovali jste. 24 Jehožto Bùh vzkøísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní. 25 Nebo David praví o nìm: Spatøoval jsem Pána pøed sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul. 26 Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk mùj, nýbrž i tìlo mé odpoèine v nadìji. 27 Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš vidìti svatému svému porušení. 28 Známé jsi mi uèinil cesty života, a naplníš mne utìšením pøed oblièejem svým. 29 Muži bratøí, sluší smìle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umøel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne. 30 Prorok tedy byv a vìdìv, že pøísahou zavázal se jemu Bùh, že z plodu ledví jeho podle tìla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho, 31 To pøedzvìdìv, mluvil o vzkøíšení Kristovu, že není opuštìna duše jeho v pekle, ani tìlo jeho vidìlo porušení. 32 Toho Ježíše vzkøísil Bùh, jehožto my všickni svìdkové jsme. 33 Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte. 34 Neboꜜ jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Øekl Pán Pánu mému: Seï na pravici mé, 35 Dokavadž nepoložím nepøátel tvých, aby byli podnože noh tvých. 36 Protož vìziž jistì všecken dùm Izraelský, žeꜜ jest Bùh i Pánem ho uèinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukøižovali. 37 To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a øekli ku Petrovi a k jiným apoštolùm: Což máme èiniti, muži bratøí? 38 Tedy Petr øekl k nim: Pokání èiòte, a pokøti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštìní høíchù a pøijmete dar Ducha svatého. 39 Vámꜜ jest zajisté zaslíbení stalo se a synùm vašim, i všechnìm, kteøíž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bùh náš. 40 A jinými slovy mnohými osvìdèoval a napomínal jich, øka: Oddìlte se od pokolení toho zlého. 41 Tedy ti, kteøíž ochotnì pøijali slova jeho, pokøtìni jsou, a pøipojilo se k nim ten den duší okolo tøí tisícù. 42 I zùstávali v uèení apoštolském, a v spoleènosti, a v lámání chleba, a na modlitbách. 43 I pøišla na všelikou duši bázeò, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly. 44 Všickni pak vìøící byli pospolu, a mìli všecky vìci obecné. 45 A prodávali vladaøství a statky, a dìlili mezi všecky, jakž komu potøebí bylo. 46 A na každý den trvajíce jednomyslnì v chrámì, a lámajíce po domích chléb, pøijímali pokrm s potìšením a sprostností srdce, 47 Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak pøidával církvi na každý den tìch, kteøíž by spaseni byli.