1 Potom opìt pozdvihna oèí svých, uzøel jsem, a aj, kniha letìla. 2 I øekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem øekl: Vidím knihu letící, jejíž dlouhost byla dvadcíti loktù a širokost desíti loktù. 3 Tedy øekl mi: Toto prokletí vyjde na širokost vší zemì. Nebo každý zlodìj podlé nìho jako i ona vyhlazen, a každý pøisahající podlé nìho jako i ona vyhlazen bude. 4 Vynesu je, praví Hospodin zástupù, aby došlo na dùm zlodìje, a na dùm pøisahajícího skrze jméno mé falešnì; anobrž bude bydliti u prostøed domu jeho, a docela zkazí jej, i døíví jeho i kamení jeho. 5 Tedy vyšel andìl ten, kterýž mluvil se mnou, a øekl mi: Pozdvihni nyní oèí svých a viz, co jest to, což pochází. 6 I øekl jsem: Co jest? Kterýž odpovìdìl: Toto jest efi pocházející. Øekl také: Toto jest oko její prohlédající všecku zemi. 7 A aj, plech tlustý olovìný nesen byl, a pøitom žena jedna, kteráž sedìla u prostøed té efi. 8 I øekl: Toto jest ta bezbožnost. I uvrhl ji do prostøed té efi, uvrhl i ten plech olovìný na vrch její. 9 A pozdvihna oèí svých, uzøel jsem, a aj, dvì ženy vycházely, majíce vítr v køídlách svých. Mìly pak køídla podobná køídlùm èápím, a vyzdvihly tu efi mezi zemi a mezi nebe. 10 I øekl jsem andìlu tomu, kterýž mluvil se mnou: Kam ony nesou tu efi? 11 Kterýž øekl mi: Aby sobì vystavìla dùm v zemi Sinear, kdež by utvrzena byla a postavena na podstavku svém.