1 Vyuèující Davidùv, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokornì se modlím. 3 Vylévám pøed oblíèejem jeho žádost svou, a ssoužení své pøed ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mnì duch mùj, ty znáš stezku mou; na cestì, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo, a patøím, není, kdo by mne znáti chtìl; zhynulo útoèištì mé, není, kdo by se ujal o život mùj. 6 K tobì volám, Hospodine, øíkaje: Ty jsi doufání mé a díl mùj v zemi živých. 7 Pozorujž volání mého, neboꜜ jsem zemdlen pøenáramnì; vysvoboï mne od tìch, jenž stihají mne, nebo jsou silnìjší nežli já. 8 Vyveï z žaláøe duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní uèiníš.