1 Proti Ammonitským. Takto praví Hospodin: Což nemá žádných synù Izrael? Což dìdice žádného nemá? Proè dìdiènì opanoval král jejich Gádu, a lid jeho v mìstech tohoto bydlí? 2 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že zpùsobím, aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení váleèné, a aby bylo obráceno v hromadu rumu, a jiná mìsta jeho ohnìm vypálena. I opanuje Izrael ty, kteøíž jej byli opanovali, praví Hospodin. 3 Kvìl Ezebon, když poplénìno bude Hai, køiète, ó dcery Rabba, pøepašte se žínìmi, plaète, a bìžte pøes ploty; nebo král váš do zajetí pùjde, knìží jeho i knížata jeho spolu. 4 Což se chlubíš údolími, když oplývá údolí tvé, ó dcero zpurná, kteráž doufáš v pokladech svých, øíkajíc: Kdo by táhl na mne? 5 Aj, já uvedu na tebe strach, praví Panovník Hospodin zástupù, ze všeho vùkolí tvého, jímž rozehnáni budete všickni, a nebude žádného, kdo by shromáždil toulající se. 6 A však potom zase pøivedu zajaté Ammonitské, dí Hospodin. 7 Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupù: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmaøena moudrost jejich? 8 Utíkejte, obraꜜe se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v èas navštívení jeho. 9 Kdyby ti, kteøíž zbírají víno, pøišli na tebe, zdaž by nepozùstavili pabìrkù? Pakli zlodìji v noci, zdaž by škodili více nad potøebu svou? 10 Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenoꜜ bude símì jeho i bratøí jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by øekl: 11 Zanech sirotkù svých, já živiti je budu, a vdov svých mnì se dovìøte. 12 Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteøíž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, pøedce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotnì píti budeš. 13 Nebo skrze sebe pøisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka mìsta jeho budou pouští vìènou. 14 Povìst slyšel jsem od Hospodina, že posel k národùm poslán jest: Shromažïte se, a táhnìte proti nìmu; nuže, vstaòte k boji. 15 Nebo aj, zpùsobím to, abys byl za nejšpatnìjšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi. 16 To, že jsi hrozný, zklamá tì, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbkù. Bys pak vysoko udìlal hnízdo své jako orlice, i odtud tì strhnu, dí Hospodin. 17 I bude zemì Idumejská pustinou. Každý, kdož pùjde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími; 18 Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedù jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn èlovìka. 19 Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti pøíbytku Nejsilnìjšího, a však v okamžení zaženu jej z této zemì, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mnì rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýø, kterýž by se postavil proti mnì? 20 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavøel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelùm Temanským: Zajisté žeꜜ je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i pøíbytky jejich. 21 Od hømotu pádu jejich tøásti se bude ta zemì, hlas a køik jejich slyšán bude u moøe Rudého. 22 Aj, jako orlice pøitáhne a pøiletí, a roztáhne køídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se. 23 Proti Damašku. Zastydí se Emat i Arfad, nebo novinu zlou uslyší, a užasnou se, tak že se i moøe zkormoutí, aniž se bude moci upokojiti. 24 Oslábne Damašek, obrátí se k utíkání, a hrùza podejme jej, svírání a bolesti zachvátí jej jako rodièku. 25 Ale økou: Jakž by nemìlo ostáti mìsto slovoutné, mìsto radosti mé? 26 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní vyplénìni budou v ten den, dí Hospodin zástupù. 27 A zanítím oheò ve zdi Damašské, kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy. 28 Proti Cedar a královstvím Azor, kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský. Takto praví Hospodin: Vstaòte, táhnìte proti Cedar, a vypleòte národy východní. 29 Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobì, a volati budou na nì: Strach jest vùkol. 30 Utecte, rozprchnìte se rychle, skrejte se hluboce, obyvatelé Azor, dí Hospodin, neboꜜ Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu, a vymyslil proti vám chytrost. 31 Vstaòte, táhnìte proti národu upokojenému, kterýž sedí bezpeènì, praví Hospodin. Nemá ani vrat ani závory, a samotní bydlejí. 32 Budou zajisté velbloudi jejich v loupež, a množství dobytkù jejich v koøist, a rozptýlím na všeliký vítr ty, kteøíž i v nejzadnìjších koutech bydlejí, a ze všech stran uvedu bídu na nì, dí Hospodin. 33 I bude Azor pøíbytkem drakù, pustinou až na vìky; neosadí se tam žádný, aniž bude bydleti v nìm syn èlovìka. 34 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským, na poèátku kralování Sedechiáše krále Judského, økoucí: 35 Takto praví Hospodin zástupù: Aj, já polámi luèištì Elamitských, nejvìtší sílu jejich. 36 Uvedu zajisté na Elamitské ètyøi vìtry ode ètyø stran svìta, a rozptýlím je na všecky ty vìtry, tak že nebude národu, do nìhož by se nedostal nìkdo z vyhnaných Elamitských. 37 A pøedìsím Elamitské pøed nepøátely jejich a pøed tìmi, kteøíž hledají bezživotí jejich. Uvedu, pravím, na nì zlé, prchlivost hnìvu svého, dí Hospodin, a budu posílati za nimi meè, dokudž jim konce neuèiním. 38 I postavím stolici svou mezi Elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví Hospodin. 39 A však stane se v posledních dnech, že zase pøivedu zajaté Elamitské, dí Hospodin.