1 Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupù, Bùh Izraelský: Bìda mìstu Nébo, neboꜜ poplénìno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a dìsiti se bude. 2 Nebudeꜜ míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti nìmu zlé: Poïte, a vyhlaïme je z národu. I ty, ó Madmen, vyplénìno budeš, pùjde za tebou meè. 3 Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénìní a potøení veliké. 4 Potøín bude Moáb, slyšán bude køik malièkých jeho. 5 Proto že na cestì Luchitské ustavièný bude pláè, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepøátelé køik hrozný slyšeti budou: 6 Utecte, vysvoboïte život svùj, a buïte jako vøes na poušti. 7 Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i pùjde Chámos do zajetí, knìží jeho, též i knížata jeho. 8 Pøitáhne zajisté zhoubce na každé mìsto, aniž ho které mìsto znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin. 9 Dejte brky Moábovi, aꜜ rychle uletí; nebo mìsta jeho v poušꜜ obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich. 10 Zloøeèený ten, kdož dìlá dílo Hospodinovo lstivì, a zloøeèený ten, kdož zdržuje meè svùj od krve. 11 Mìlꜜ jest pokoj Moáb od dìtinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval pøelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; proèež zùstala v nìm chuꜜ jeho, a vùnì jeho není promìnìna. 12 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na nìj ty, kteøíž vpády èiní, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztøíští. 13 I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dùm Izraelský od Bethel nadìje své. 14 Kterakž øíkáte: Silní jsme a muži stateèní k boji? 15 Pohuben bude Moáb a z mìst svých vyjde, a nejvýbornìjší mládenci jeho pùjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupù. 16 Blízkoꜜ jest bída Moábova, aby pøišla, a trápení jeho pospíchá velice. 17 Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteøíž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hùl nejpevnìjší, prut nejozdobnìjší? 18 Sejdi z slávy své, a seï v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboꜜ zhoubce Moábùv pøitáhne proti tobì, zkazí ohrady tvé. 19 Postav se na cestì, a ohlédni se pilnì, obyvatelkynì Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se dìje? 20 Stydí se Moáb, že jest potøín. Kvìlte a køiète, oznamte u Arnon, že hubí Moába. 21 Nebo soud pøišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat, 22 I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim, 23 I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon, 24 A na Kariot, a na Bozru i na všecka mìsta zemì Moábské, daleká i blízká. 25 Odꜜat bude roh Moábùv, a rámì jeho zlámáno bude, dí Hospodin. 26 Opojte jej, ponìvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také. 27 Nebo zdali v posmìchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zlodìji zastižen jest, že jakž jen promluvíš o nìm, poskakuješ? 28 Zanechte mìst, a pøebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buïte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách. 29 Slýchaliꜜ jsme o pýše Moábovì, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho. 30 Známꜜ já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáꜜ jest ona k tomu; lži jeho nedovedouꜜ toho. 31 Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem køièím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce. 32 Více než plakáno bylo Jazerských, plaèi tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouꜜ se za moøe, až k moøi Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce pøipadne. 33 I pøestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu pøítrž uèiním; nebudou ho tlaèívati s prokøikováním. Prokøikování nebudeꜜ prokøikováním. 34 Více køièeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svùj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tøíletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí. 35 A tak uèiním, dí Hospodin, pøítrž Moábovi, obìtujícímu na výsosti a kadícímu bohùm jeho. 36 Protož srdce mé nad Moábem jako píšꜜalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšꜜalky zníti bude, proto že i zboží nashromáždìná se v nic obrátí. 37 Nebo na každé hlavì bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou øezání, a na bedrách žínì. 38 Na všech støechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužiteènou, dí Hospodin. 39 Kvíliti budou: Jakꜜ jest potøín, jak se obrátil zpìt Moáb s hanbou! A jest Moáb v posmìchu a k pøedìšení všechnìm, kteøíž jsou vùkol nìho. 40 Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice pøiletí a roztáhne køídla svá na Moába. 41 Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se. 42 I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal. 43 Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin. 44 Kdo uteèe pøed strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na nìj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin. 45 Stávaliꜜ jsou v stínu Ezebon ti, kteøíž utíkávali pøed násilím, ale oheò vyjde z Ezebon, a plamen z prostøed Seon, a zžíøe kout Moábùv a vrch hlavy tìch, kteøíž jen bouøí. 46 Bìda tobì, Moábe, zahyneꜜ lid Chámosùv; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí. 47 A však zase pøivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi.