1 Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího knìze, kterýž se posadil na pravici trùnu velebnosti v nebesích. 2 Služebník jsa svatynì, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdìlal, a ne èlovìk. 3 Všeliký zajisté nejvyšší knìz k obìtování darù a obìtí bývá ustanoven, a protož potøebí bylo, aby i tento mìl, co by obìtoval. 4 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knìzem byl, když by zùstávali ti knìží, kteøíž obìtují dary podle Zákona, 5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských vìcí, jakož Mojžíšovi od Boha øeèeno bylo, když dokonávati mìl stánek: Hlediž, prý, abys udìlal všecko ku podobenství, kteréžꜜ jest ukázáno na hoøe. 6 Nyní pak tento náš nejvyšší knìz tím dùstojnìjšího došel úøadu, èímž i lepší smlouvy prostøedníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena. 7 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé. 8 Nebo obviòuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou. 9 Ne podle smlouvy té, kterouž jsem uèinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z zemì Egyptské. Nebo oni nezùstali v smlouvì mé, a já opustil jsem je, praví Pán. 10 Protož tatoꜜ jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po tìch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. 11 A nebudouꜜ uèiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, øíkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do nejvìtšího z nich. 12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na høíchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. 13 A kdyžꜜ praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.