1 Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl øekl; a uèinil Hospodin Sáøe, jakož byl mluvil. 2 Nebo poèala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten èas, kterýž pøedpovìdìl Bùh. 3 A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák. 4 A obøezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl pøikázal Bùh. 5 Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho. 6 I øekla Sára: Radost mi uèinil Bùh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou. 7 A pøidala: Kdo by byl øekl Abrahamovi, že bude Sára dìti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho. 8 I rostlo dítì a ostaveno jest. Tedy uèinil Abraham veliké hody v ten den, v nìmž ostaven byl Izák. 9 Vidìla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posmìvaè. 10 I øekla Abrahamovi: Vyvrz dìvku tuto i syna jejího; neboꜜ nebude dìdicem syn dìvky té s synem mým Izákem. 11 Ale Abraham velmi tìžce nesl tu øeè, pro syna svého. 12 I øekl Bùh Abrahamovi: Nestìžuj sobì o dítìti a o dìvce své; cožkoli øekla tobì Sára, povol øeèi její, nebo v Izákovi nazváno bude tobì símì. 13 A však i syna dìvky uèiním v národ; nebo tvé símì jest. 14 Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítìtem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé. 15 A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítì pod jedním stromem. 16 A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z luèištì dostøeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítìte. Sedìla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala. 17 I uslyšel Bùh hlas dítìte; a andìl Boží s nebe zavolal na Agar, a øekl jí: Coꜜ jest, Agar? Neboj se; nebo Bùh uslyšel hlas dítìte z místa, na kterémž jest. 18 Vstaò, vezmi dítì, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký uèiním je. 19 A otevøel Bùh oèi její, aby uzøela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítì. 20 A Bùh byl s dítìtem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z nìho støelec. 21 Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z zemì Egyptské. 22 Stalo se pak toho èasu, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi tìmito slovy: Bùh s tebou jest ve všech vìcech, kteréž ty èiníš. 23 Protož nyní, pøisáhni mi teï skrze Boha: Toto aꜜ se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já uèinil s tebou, i ty že uèiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu. 24 I øekl Abraham: A já pøisáhnu. 25 (A pøitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi. 26 I øekl Abimelech: Nevím, kdo by uèinil takovou vìc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.) 27 Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu. 28 A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášꜜ. 29 I øekl Abimelech Abrahamovi: K èemu jest tìchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášꜜ? 30 Odpovìdìl: Že sedm tìch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svìdectví, že jsem kopal studnici tuto. 31 Proèež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva pøisáhli. 32 A tak uèinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do zemì Filistinské. 33 I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, vìèného. 34 A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.