1 Když jsme se pak plavili, rozlouèivše se s nimi, pøímým bìhem pøijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary. 2 I nalezše tu lodí, kteráž mìla plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se. 3 A když se nám poèal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé stranì, plavili jsme se do Syrie, a pøiplavili jsme se do Týru; nebo tu mìli složiti náklad z lodí. 4 A nalezše tu uèedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kteøížto pravili Pavlovi skrze Ducha svatého, aby nechodil do Jeruzaléma. 5 A když jsme my vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryè, a sprovodili nás všickni s ženami i s dìtmi až za mìsto. A poklekše na kolena na bøehu, pomodlili jsme se. 6 A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili domù. 7 My pak pøeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše tu bratøí, pobyli jsme u nich jeden den. 8 A nazejtøí vyšedše Pavel a my, jenž jsme s ním byli, pøišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty, (kterýž byl jeden z onìch sedmi,) pobyli jsme u nìho. 9 A ten mìl ètyøi dcery panny, prorokynì. 10 A když jsme tu pobyli za drahnì dní, pøišel prorok nìjaký z Judstva, jménem Agabus. 11 Ten když k nám pøišel, vzal pás Pavlùv, a svázav sobì ruce i nohy, øekl: Totoꜜ praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak sváží Židé v Jeruzalémì a vydadí v ruce pohanùm. 12 A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme ho i my i ti, kteøíž byli v tom místì, aby nechodil do Jeruzaléma. 13 Tedy odpovìdìl Pavel: I co èiníte, plaèíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i umøíti hotov jsem v Jeruzalémì pro jméno Pána Ježíše. 14 A když nechtìl povoliti, dali jsme tomu pokoj, økouce: Staò se vùle Pánì. 15 Po tìch pak dnech pøipravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma. 16 A šli s námi i uèedlníci nìkteøí z Cesaree, vedouce s sebou nìjakého Mnázona z Cypru, starého uèedlníka, u nìhož bychom hospodu mìli. 17 A když jsme pøišli do Jeruzaléma, vdìènì nás pøijali bratøí. 18 Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli. 19 Jichžto pozdraviv, vypravoval jim všecko, což Bùh skrze službu jeho èinil mezi pohany. 20 A oni slyšavše to, velebili Pána, a øekli jemu: Vidíš, bratøe, kterak jest mnoho tisícù Židù vìøících, a ti všickni jsou horliví milovníci Zákona. 21 Ale o tobìꜜ mají zprávu, že bys ty vedl od Zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteøíž jsou mezi pohany, pravì, že nemají obøezovati synù svých, ani zachovávati obyèejù Zákona. 22 Což tedy èiniti? Musíꜜ zajisté shromáždìno býti všecko množství, neboꜜ uslyší o tobì, že jsi pøišel. 23 Uèiniž tedy toto, cožꜜ povíme: Mámeꜜ tu ètyøi muže, kteøíž mají slib na sobì. 24 Ty pøijma k sobì, posvìꜜ se s nimi, i náklad uèiò s nimi, aby oholili hlavy své. A takꜜ zvìdí všickni, že to, což slyšeli o tobì, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostøíhaje Zákona. 25 Z strany pak tìch, kteøíž z pohanù uvìøili, my jsme psali, usoudivše, aby tohoto nièeho nešetøili, toliko aby se varovali modlám obìtovaného, a krve, a udáveného, a smilstva. 26 Tedy Pavel, pøijav k sobì ty muže, na druhý den posvìtiv se s nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnìní dní toho posvìcení, až i obìtována jest obìt za jednoho každého z nich. 27 A když se vyplniti mìlo dní sedm, Židé nìkteøí z Azie, uzøevše jej v chrámì, zbouøili všecken lid a vztáhli naò ruce, 28 Køièíce: Muži Izraelští, pomozte! Totoꜜ jest ten èlovìk, kterýž proti lidu i Zákonu i místu tomuto všecky všudy uèí, a k tomu i pohany uvedl do chrámu, a poskvrnil svatého tohoto místa. 29 Nebo byli vidìli prve Trofima Efezského s ním v mìstì, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl. 30 Takž se zbouøilo všecko mìsto, a sbìhli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavøíny jsou dveøe. 31 A když jej chtìli zamordovati, povìdíno hejtmanu vojska, že se bouøí všecken Jeruzalém. 32 Kterýžto hned pojav s sebou žoldnéøe a setníky, pøibìhl na nì. A oni uzøevše hejtmana a žoldnéøe, pøestali bíti Pavla. 33 Tedy pøistoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal jej svázati dvìma øetìzy, a ptal se, kdo jest a co uèinil. 34 V zástupu pak jedni tak, jiní jinak køièeli. A nemoha nic jistého zvìdìti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska. 35 A když pøišel k stupòùm, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéøù pro násilé lidu. 36 Nebo šlo za ním množství lidu, køièíce: Zahlaï jej! 37 A když mìl již uveden býti do vojska Pavel, øekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobì? Kterýž øekl: Umíš Øecky? 38 Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi pøed tìmito dny byl bouøku uèinil, a vyvedls na poušꜜ ètyøi tisíce lotrù? 39 I øekl Pavel: Jáꜜ jsem èlovìk Žid Tarsenský, neposledního mìsta Cilické zemì obyvatel; protož prosím tebe, dopusꜜ mi promluviti k lidu. 40 A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlèení stalo, mluvil k nim Židovsky, øka: