1 Tato jsou pak poslední slova Davidova: Øekl David syn Izai, øekl, pravím, muž, kterýž jest velice zvýšený, pomazaný Boha Jákobova, a libý v zpìvích Izraelských: 2 Duch Hospodinùv mluvil skrze mne, a øeè jeho jazykem mým vynesena. 3 Øekl mi Bùh Izraelský, mluvila skála Izraelská: Kdo panovati bude nad lidem, budeꜜ spravedlivý, panující v bázni Boží. 4 Rovnì jako bývá svìtlo jitøní, když slunce vychází ráno bez oblakù, a jako mocí tepla a deštì roste bylina z zemì: 5 Tak zajisté dùm mùj pøed Bohem; nebo smlouvu vìènou uèinil se mnou, kteráž všelijak upevnìna a ostøíhána bude. A toꜜ jest všecko mé spasení a všeliká útìcha, že nic tak vzdìlávati se nebude. 6 Bezbožní pak všickni vyplénìni budou jako trní, kteréž rukou bráno nebývá. 7 Ale kdož by se ho chtìl dotknouti, vezme železo a žerï, aneb ohnìm docela spálí je tu, kdež zrostlo. 8 Tato jsou jména nejudatnìjších Davidových: Jošeb Bašebet Tachmonský, pøední z vùdcù, jehož rozkoš byla s kopím pojednou udeøiti na osm set ku pobití jich. 9 A po nìm Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi tømi silnými, kteøíž byli s Davidem, když se opovážili proti Filistinským shromáždìným tam k boji, když již byli odtáhli muži Izraelští. 10 Ten vstav, bil Filistinské, až ustala ruka jeho a ostála se pøi meèi. V ten den zajisté uèinil Hospodin vysvobození veliké, tak že se lid za ním navrátil, toliko aby koøisti vzebral. 11 Po nìm pak byl Samma syn Age Hararský. Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu, kdež bylo díl rolí poseté šocovicí, a lid utekl pøed Filistinskými: 12 Tedy postavil se u prostøed dílu toho, a vysvobodil jej, a porazil Filistinské. I uèinil Hospodin vysvobození veliké. 13 Sstoupili také ti tøi z tøidcíti pøedních, a pøišli ve žni k Davidovi do jeskynì Adulam, když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim. 14 (Nebo David tehdáž byl v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl u Betléma.) 15 Zechtìlo se pak Davidovi vody, a øekl: Ó by mi nìkdo dal píti vody z èisterny Betlémské, kteráž jest u brány! 16 A protož probivše se ti tøi udatní skrze vojsko Filistinských, navážili vody z èisterny Betlémské, kteráž byla u brány, kterouž nesli a donesli k Davidovi. On pak nechtìl jí píti, ale obìtoval ji Hospodinu, 17 A øekl: Nedejž mi toho, ó Hospodine, abych to uèiniti mìl. Zdaliž to není krev mužù tìch, kteøíž šli, opováživše se života svého? I nechtìl jí píti. To uèinili ti tøi silní. 18 Potom Abizai bratr Joábùv, syn Sarvie, byl pøední mezi tømi, kterýž pozdvihl kopí svého proti tøem stùm, kteréž i pobil, a byl z tìch tøí nejslovoutnìjší. 19 Z tìch tøí on jsa nejslavnìjší, byl knížetem jejich, a však onìm tøem nebyl rovný. 20 Banaiáš také syn Joiadùv, syn muže udatného, velikých èinù, z Kabsael, ten porazil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámì, když byl sníh. 21 Ten také zabil muže Egyptského, muže ku podivení, a mìl Egyptský v rukou kopí. I šel k nìmu s holí, a vytrh kopí z ruky toho Egyptského, zabil ho kopím jeho. 22 To uèinil Banaiáš syn Joiadùv, kterýž také slovoutný byl mezi tìmi tømi silnými. 23 A aè byl mezi tøidcíti nejslavnìjší, však onìm tøem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými. 24 Azael také bratr Joábùv byl mezi tøidcíti tìmito: Elchanan syn Dodùv Betlémský, 25 Samma Charodský, Elika Charodský, 26 Chelez Faltický, Híra syn Ikeš Tekoitský, 27 Abiezer Anatotský, Mebunnai Chusatský, 28 Salmon Achochský, Maharai Netofatský, 29 Cheleb syn Baany Netofatský, Ittai syn Ribai z Gabaa synù Beniamin, 30 Banaiáš Faratonský, Haddai od potoku Gás, 31 Abialbon Arbatský, Azmavet Barechumský, 32 Eliachba Salbonský, z synù Jasen Jonata, 33 Samma Hararský, Achiam syn Sárar Ararský, 34 Elifelet syn Achasbai Machatského, Eliam syn Achitofelùv Gilonský, 35 Chezrai Karmelský, Farai Arbitský, 36 Igal syn Nátanùv z Soba, Báni Gádský, 37 Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, odìnec Joába syna Sarvie, 38 Híra Itrejský, Gareb Itrejský, 39 Uriáš Hetejský. Všech tøidceti a sedm.