1 Tedy opìt prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan Davida na nì, øka: Jdi, seèti lid Izraelský a Judský. 2 Protož øekl král Joábovi, hejtmanu vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a seètìte lid, abych vìdìl poèet jeho. 3 Ale Joáb øekl králi: Pøidejž Hospodin Bùh tvùj k lidu, jakž ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oèi pána mého krále vidìly. Ale proè pán mùj král jest toho tak žádostiv? 4 A však pøemohla øeè králova Joába i knížata vojska. Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváøi královy, aby seètli lid Izraelský. 5 A pøepravivše se pøes Jordán, položili se pøi Aroer po pravé stranì mìsta, kteréž jest u prostøed potoka Gád, a pøi Jazer. 6 Potom pøišli do Galád a do zemì dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského. 7 Pøišli také ku pevnosti Týru, a ke všem mìstùm Hevejských a Kananejských; odkudž šli na poledne zemì Judské do Bersabé. 8 A když schodili všecku zemi, pøišli po pøebìhnutí devíti mìsícù a dvadcíti dní do Jeruzaléma. 9 I dal Joáb poèet seèteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužù silných, kteøíž mohli vytrhnouti meè k bitvì. Mužù také Judských pìtkrát sto tisíc. 10 Potom padlo to tìžce na srdce Davidovi, když již seètl lid. I øekl David Hospodinu: Zhøešilꜜ jsem tìžce, že jsem to uèinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebꜜ jsem velmi bláznivì uèinil. 11 Když pak vstal David ráno, stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, økoucí: 12 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíꜜ vìci podávám, vyvol sobì jednu z nich, kteroužꜜ bych uèinil. 13 Protož pøišed Gád k Davidovi, oznámil mu to, a øekl jemu: Chceš-li, aby pøišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé? èili abys za tøi mìsíce utíkal pøed nepøátely svými, a oni aby tì honili? èili aby za tøi dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spìšnì, a viz, jakou mám odpovìd dáti tomu, kterýž mne poslal. 14 I øekl David k Gádovi: Úzkostmi sevøín jsem náramnì; nechaꜜ, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, neboꜜ jsou mnohá slitování jeho, jediné aꜜ v ruce lidské neupadám. 15 A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do èasu uloženého, a zemøelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužù. 16 A když vztáhl andìl ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého, a øekl andìlu, kterýž hubil lid: Dostiꜜ jest, již pøestaò. Andìl pak Hospodinùv byl u humna Aravny Jebuzejského. 17 I mluvil David Hospodinu, když uzøel andìla, an bije lid, a øekl: Aj, já jsem zhøešil, a já jsem neprávì uèinil, ale tito, jsouce jako ovce, co uèinili? Nechꜜ jest, prosím, ruka tvá proti mnì a proti domu otce mého. 18 Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den, øekl jemu: Vstup a vzdìlej Hospodinu oltáø na humnì Aravny Jebuzejského. 19 I šel David vedlé øeèi Gádovy, jakož byl pøikázal Hospodin. 20 A vyhlédaje Aravna, uzøel krále s služebníky jeho, an jdou k nìmu; protož vyšed Aravna, poklonil se králi tváøí svou až k zemi. 21 I øekl Aravna: Proè pøišel pán mùj král k služebníku svému? Odpovìdìl David: Abych koupil od tebe humno toto, na nìmž bych vzdìlal oltáø Hospodinu, aby pøestala rána tato v lidu. 22 Opìt øekl Aravna Davidovi: Nechꜜ vezme a obìtuje pán mùj král, což se mu za dobré vidí. Aj, teï volové k obìti zápalné, a smyky vozové i pøípravy volù na drva. 23 Všecky ty vìci dával králík Aravna králi. Øekl ještì Aravna králi: Hospodin Bùh tvùj zalibiž tì sobì. 24 Øekl pak král Aravnovi: Nikoli, ale radìji koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obìtovati Hospodinu Bohu svému obìti zápalné darem dané. A tak koupil David humno a voly za padesáte lotù støíbra. 25 A vzdìlav tu David oltáø Hospodinu, obìtoval obìti zápalné a pokojné. I byl milostiv Hospodin zemi, a pøestala zhouba v Izraeli.