1 I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláèe a naøíká pro Absolona. 2 Proèež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna svého. 3 A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do mìsta, jako se krade lid, když se stydí, utíkaje z boje. 4 Král pak zakryl tváø svou, a køièel král hlasem velikým: Synu mùj Absolone, Absolone synu mùj, synu mùj! 5 Tedy všed Joáb k králi do domu, øekl: Zahanbil jsi dnes tváøi všech služebníkù svých, kteøíž vysvobodili život tvùj dnes, a život synù tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých, 6 Miluje ty, kteøíž tì mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty, kteøíž tì milují; nebos dokázal dnes, že sobì nevážíš hejtmanù a služebníkù. Shledalꜜ jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ zùstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobøe by se tobì to líbilo. 7 Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotnì k služebníkùm svým; nebo pøisahámꜜ skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeꜜ nezùstane žádný s tebou této noci, a toꜜ bude tobì horší, nežli všecky zlé vìci, kteréž na tebe pøišly od mladosti tvé až dosavad. 8 A tak vstav král, posadil se v bránì. I povìdíno bylo všemu lidu tìmito slovy: Aj, král sedí v bránì. I pøišel všecken lid pøed oblíèej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanù. 9 Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepøátel našich, a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a teï nyní utekl z zemì pøed Absolonem. 10 Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobì, zahynul v boji. Nyní tedy, proè zanedbáváte pøivésti zase krále? 11 Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi knìžím, s tìmito slovy: Mluvte k starším Judským, økouce: Proè máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo øeè všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.) 12 Bratøí moji jste, kost má a tìlo mé jste; proè tedy máte býti poslední v uvedení zase krále? 13 A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tìlo mé? Toto aꜜ mi uèiní Bùh a toto pøidá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska pøede mnou po všecky dny na místo Joába. 14 I naklonil srdce všech mužù Judských, jako muže jednoho, aby poslali k králi, økouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji. 15 Tedy navrátil se král, a pøišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl pøišel do Galgala, aby se bral vstøíc králi, a pøevedl jej pøes Jordán. 16 Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstøíc králi Davidovi. 17 A tisíc mužù bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníkù jeho s ním, pøepravili se pøes Jordán pøed krále. 18 I pøeplavili lodí, aby pøevezli èeled královskou a uèinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Gerùv padl pøed králem, když se pøepraviti mìl pøes Jordán. 19 A øekl králi: Nepoèítej mi pán mùj nepravosti, a nezpomínej, co neprávì uèinil služebník tvùj toho dne, když vyšel pán mùj král z Jeruzaléma, aby to mìl skládati král v srdci svém. 20 Neboꜜ zná služebník tvùj, že zhøešil, a aj, pøišel jsem dnes prvé, než kdo ze vší èeledi Jozefovy, abych vyšel vstøíc pánu svému králi. 21 I odpovìdìl Abizai syn Sarvie a øekl: A což nebude zabit Semei, proto že zloøeèil pomazanému Hospodinovu? 22 Ale David øekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti nìkdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem. 23 Tedy øekl král k Semei: Neumøeš. I pøisáhl mu král. 24 Mifibozet také vnuk Saulùv vyjel vstøíc králi. (Neošetøoval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatù svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.) 25 A když pøišel do Jeruzaléma, vyšel vstøíc králi. I øekl jemu král: Proè jsi neodšel se mnou, Mifibozete? 26 Kterýž odpovìdìl: Pane mùj králi, služebník mùj oklamal mne. Øekltì byl zajisté služebník tvùj: Osedlám sobì osla, abych vsedna na nìj, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvùj. 27 I osoèil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán mùj král jest jako andìl Boží, uèiniž tedy, cožꜜ se dobrého vidí. 28 Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti pøed pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteøíž jedí chléb stolu tvého. K èemuž bych více právo mìl, a oè se více na krále domlouval? 29 Jemuž øekl král: Proè šíøíš øeè svou? Vyøklꜜ jsem. Ty a Síba rozdìlte se statkem. 30 Ještì øekl Mifibozet králi: Tøebas nechꜜ všecko vezme, když se jen navrátil pán mùj král v pokoji do domu svého. 31 Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a pøepravil se s králem pøes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán. 32 Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl èlovìk bohatý velmi. 33 I øekl král k Barzillai: Poï se mnou, a chovati tì budu pøi sobì v Jeruzalémì. 34 Ale Barzillai odpovìdìl králi: Jacíž jsou dnové vìku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma? 35 V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvùj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpìvákù a zpìvakyní? Proè by tedy služebník tvùj déle býti mìl bøemenem pánu svému králi? 36 Malièko ještì pùjde služebník tvùj za Jordán s králem; nebo proè by mi se takovou odplatou král odplacovati mìl? 37 Nechꜜ se navrátí, prosím, služebník tvùj, aꜜ umru v mìstì svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvùj Chimham pùjde se pánem mým králem, jemuž uèiníš, cožꜜ se dobrého vidìti bude. 38 I øekl král: Dobøe, nechꜜ jde se mnou Chimham, a uèiním jemu, což se tobì za dobré vidìti bude; nadto èehožkoli požádáš ode mne, toꜜ uèiním. 39 A když se pøepravil všecken lid pøes Jordán, král také pøepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na místo své. 40 A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského. 41 A aj, všickni muži Izraelští pøišedše k králi, øekli jemu: Proè jsou tì ukradli bratøí naši, muži Juda, a pøevedli krále a èeled jeho pøes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním? 42 I odpovìdìli všickni muži Judští mužùm Izraelským: Proto že král jest pøíbuzný náš. A proè se hnìváte o to? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal? 43 Odpovídajíce pak muži Izraelští mužùm Judským, øekli: Deset dílù máme v králi, a protož i v Davidovi máme více nežli vy. Proèež tedy málo jste nás sobì vážili? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili, abychom zase pøivedli krále svého? Ale tvrdší byla øeè mužù Judských nad øeè mužù Izraelských.