1 Seètl pak David lid, kterýž mìl s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky. 2 I uvedl David tøetinu lidu v správu Joábovu, a tøetinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a tøetinu v správu Ittai Gittejského. A øekl král lidu: I jáꜜ také potáhnu s vámi. 3 Ale lid øekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudouꜜ na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisícù, protož lépe bude, abys nám byl v mìstì ku pomoci. 4 I øekl jim král: Což se vám za dobré vidí, uèiním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci. 5 Pøikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, øka: Zacházejtež mi pìknì s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když pøikazoval král všechnìm hejtmanùm o Absolonovi. 6 A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim. 7 I poražen jest tu lid Izraelský od služebníkù Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisícù. 8 Nebo když ta bitva rozšíøila se po vší krajinì, více pohubil lidu les, nežli jich požral meè toho dne. 9 Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odbìhl pryè. 10 To uzøev jeden, oznámil Joábovi, øka: Hle, vidìl jsem Absolona, an visí na dubì. 11 I øekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, vidìls. Proèež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylꜜ bych povinen dáti deset lotù støíbra a pás rytíøský jeden. 12 Odpovìdìl muž ten Joábovi: A já, bych i odeètených mìl na ruce své tisíc lotù støíbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, kterak pøikazoval král tobì a Abizai a Ittai, øka: Šetøte všickni syna mého Absolona; 13 Leè bych se dopustiti chtìl sám proti duši své nepravosti. Ale nebýváꜜ nic tajno pøed králem, a ty bys sám proti mnì stál. 14 I øekl Joáb: Nebuduꜜ se tu meškati s tebou. Protož vzav tøi kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještì živ byl na dubì. 15 A obskoèivše Absolona deset služebníkù, odìncù Joábových, bili jej a zabili. 16 V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honìní Izraele; nebo zdržel Joáb lid. 17 A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na nìj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanù svých. 18 (Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobì za života svého sloup v údolí královském; nebo byl øekl: Nemám syna, aby zùstala pamìt jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.) 19 Tedy Achimaas syn Sádochùv øekl: Medle, nechꜜ bìžím, abych zvìstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepøátel jeho. 20 I øekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králùv umøel. 21 Potom øekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvìstuj králi, co jsi vidìl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, bìžel. 22 Mluvil pak ještì Achimaas syn Sádochùv, a øekl Joábovi: Buï, jak buï, medle, nechꜜ já také bìžím za Chuzi. Odpovìdìl Joáb: Proè bys ty bìžel, synu mùj, když nemáš, co bys dobrého zvìstoval? 23 I øekl: Buï, jak buï, pobìhnu. Odpovìdìl mu: Bìž. A tak bìžel Achimaas cestou pøímìjší a pøedbìhl Chuzi. 24 David pak sedìl mezi dvìma branami. I vyšel strážný na vrch brány na zed, kterýž pozdvih oèí svých, uzøel, a hle, muž bìžel sám. 25 Tedy volaje strážný, oznámil králi. I øekl král: Jest-liꜜ sám, dobré poselství nese. A když ten šel pøedce a pøibližoval se, 26 Uzøel ještì strážný muže druhého bìžícího. I zavolal strážný na branného a øekl: Hle, opìt muž bìží sám. Tedy øekl král: I tenꜜ v poselství bìží. 27 Øekl ještì strážný: Vidím bìh prvního, jako bìh Achimaasa syna Sádochova. I øekl král: Dobrýtì to muž, protož s dobrým poselstvím jde. 28 Tedy volaje Achimaas, øekl králi: Pokoj tobì. A pokloniv se králi tváøí svou k zemi, øekl: Požehnaný Hospodin Bùh tvùj, kterýž podmanil muže ty, kteøíž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi. 29 I øekl král: Dobøe-li se má syn mùj Absolon? Odpovìdìl Achimaas: Vidìl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a mne služebníka tvého, ale nevím nic, co bylo. 30 Jemuž øekl král: Odstup a stùj tamto. I odstoupil a stál. 31 A v tom Chuzi pøišed, øekl: Zvìstuje se pánu mému králi, že vysvobodil tì dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobì. 32 Ale král øekl k Chuzi: Jest-liž živ syn mùj Absolon? Odpovìdìl Chuzi: Nechꜜ jsou tak, jako syn králùv, nepøátelé pána mého krále, i všickni, kteøíž povstávají proti tobì ke zlému. 33 I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bránì, plakal a jda, mluvil takto: Synu mùj Absolone, synu mùj, synu mùj Absolone! Ó kdybych byl umøel za tebe, Absolone synu mùj, synu mùj!