1 Øekl ještì Achitofel Absolonovi: Nechꜜ medle vyberu dvanácte tisíc mužù, abych vstana, honil Davida noci této. 2 A dostihna ho, dokudž jest ustalý a zemdlené má ruce, pøedìsím jej, a uteèe všecken lid, kterýž jest s ním, i zamorduji krále samého. 3 A tak obrátím všecken lid k tobì; nebo jako bych je všecky obrátil, když zhyne ten muž, kteréhož ty hledáš. O lid ty se nic nestarej. 4 I líbila se ta øeè Absolonovi i všechnìm starším Izraelským. 5 A však øekl Absolon: Zavolej sem hned Chusai Architského, abychom slyšeli, co i on mluviti bude. 6 Když pak pøišel Chusai k Absolonovi, mluvil k nìmu Absolon, øka: Takto mluvil Achitofel. Máme-li uèiniti vedlé øeèi jeho, èili nic? Povìz ty. 7 Tedy øekl Chusai Absolonovi: Neníꜜ dobrá rada, kterouž dal Achitofel nyní. 8 Dále mluvil Chusai: Ty víš o otci svém i mužích jeho, že jsou udatní, k tomu zjitøení na mysli, jako nedvìdice osiøelá v poli. Nadto otec tvùj jest muž váleèný, kterýž nebude nocovati s lidem. 9 Nýbrž nyní spíše v záloze stojí v nìjaké jeskyni, aneb v nìkterém jiném místì. I stalo by se, jestliže by kteøí padli z tìch tvých pøi zaèátku, že každý, kdož by o tom uslyšel, øekl by: Stala se porážka v lidu, kterýž postoupil po Absolonovi. 10 A tak by i silných rekù srdce, kteréž jest jako srdce lva, škodlivì osláblo; nebo ví všecken Izrael, že jest zmužilý otec tvùj, a silní ti, kteøíž jsou s ním. 11 Ale radím, abys, shromáždì k sobì všecken Izrael od Dan až do Bersabé, kterýž v množství jest jako písek pøi moøi, ty sám životnì vytáhl k boji. 12 A tak potáhneme proti nìmu, na kterém by koli místì nalezen býti mohl, a pøipadneme na nìj, jako padá rosa na zemi; i nepozùstaneꜜ z nìho, totiž ze všech mužù, kteøíž jsou pøi nìm, ani jednoho. 13 Jestliže by se pak shrnul do mìsta, snesou všecken lid Izraelský k tomu mìstu provazy, a vtrhneme je až do potoka, tak aby tam ani kaménka nebylo lze najíti. 14 I øekl Absolon a všickni muži Izraelští: Lepšíꜜ jest rada Chusai Architského, než rada Achitofelova. Hospodin zajisté to zpùsobil, aby zrušena byla rada Achitofelova, kteráž sic dobrá byla, aby tak uvedl Hospodin na Absolona zlé vìci. 15 Oznámil pak to Chusai Sádochovi a Abiatarovi knìžím: Tak a tak radil Achitofel Absolonovi a starším Izraelským, ale já takto a takto jsem radil. 16 Nyní tedy pošlete rychle a oznamte Davidovi, økouce: Nezùstavej pøes noc na rovinách pouštì, ale pøeprav se bez meškání, aby snad nebyl sehlcen král i všecken lid, kterýž jest s ním. 17 Jonata pak a Achimaas stáli u studnice Rogel. I šla tam dìveèka a povìdìla jim, aby oni jdouce, oznámili to králi Davidovi; nebo nesmìli se ukázati aneb vjíti do mìsta. 18 A však uzøel je služebník, a oznámil Absolonovi. Proèež odšedše oba rychle, vešli do domu muže v Bahurim, kterýž mìl studnici na dvoøe svém. I spustili se do ní. 19 A žena vzavši plachtu, rozestøela ji na vrch studnice, a nasypala na ni krup. A tak nebyla ta vìc spatøína. 20 Nebo když pøišli služebníci Absolonovi k ženì do domu a øekli: Kde jest Achimaas a Jonata? odpovìdìla jim žena: Pøešliꜜ jsou ten potok. Hledavše tedy a nic nenalezše, navrátili se do Jeruzaléma. 21 A když oni odešli, tito vystoupivše z studnice, šli a oznámili králi Davidovi a øekli jemu: Vstaòte a pøepravte se rychle pøes vodu, nebo toto radil proti vám Achitofel. 22 Protož vstav David a všecken lid, kterýž byl s ním, pøepravili se pøes Jordán, prvé než se rozednilo; a nezùstal ani jeden, ješto by se nepøepravil pøes Jordán. 23 Tedy Achitofel vida, že se nestalo vedlé rady jeho, osedlal osla, a vstav, odjel do domu svého, do mìsta svého. A uèiniv poøízení v èeledi své, obìsil se a umøel; i pochován jest v hrobì otce svého. 24 David pak byl již pøišel do Mahanaim, když se Absolon pøepravil pøes Jordán, on i všecken lid Izraelský s ním. 25 A tu ustanovil Absolon Amazu místo Joába nad vojskem. (Byl pak Amaza syn muže, jehož jméno bylo Jetra Izraelský, kterýž všel k Abigail dceøi Náchas, sestøe Sarvie matky Joábovy.) 26 I položil se Izrael a Absolon v zemi Galád. 27 Stalo se pak, když pøišel David do Mahanaim, že Sobi syn Náchas z Rabbat synù Ammon, a Machir syn Amielùv z Lodebar, a Barzillai Galádský z Rogelim, 28 Lùže, èíše a nádoby hlinìné, též pšenice, jeèmene, mouky, krup, bobu, šocovice a pražmy, 29 Ano i medu, másla a ovcí i syrù kravských pøinesli Davidovi a lidu, kterýž s ním byl, aby jedli. Nebo øekli: Lid ten jest hladovitý a ustalý, i žíznivý na té poušti.