1 To když uslyšel král Ezechiáš, roztrhl roucho své, a odìv se žíní, všel do domu Hospodinova. 2 I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaøe, i starší z knìží, obleèené v žínì, k Izaiášovi proroku, synu Amosovu. 3 Kteøíž øekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržek i rouhání jest den tento; pøiblížilꜜ se plod k vyjití, ale není síly pøi rodièce. 4 Ó by slyšel Hospodin Bùh tvùj všecka slova Rabsacova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, aby pomstil Hospodin Bùh tvùj tìch slov, kteráž by slyšel. Protož pozdvihni modlitby své za tento ostatek, kterýž se nalézá. 5 A tak pøišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi. 6 Jimž odpovìdìl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov tìch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mi rouhali služebníci krále Assyrského. 7 Aj, já pustím naò vítr, aby uslyše povìst, navrátil se do zemì své, a uèiním to, že padne od meèe v zemi své. 8 Rabsace pak navrátiv se, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna; nebo uslyšel, (proèež odtrhl od Lachis), 9 Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouøenínském, ano pravili: Aj, teï táhne, aby bojoval s tebou. I navrátil se, a však poslal jiné posly k Ezechiášovi s tìmito slovy: 10 Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, økouce: Nechꜜ tebe nesvodí Bùh tvùj, v nìmž ty doufáš, øíkaje: Nebudeꜜ dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského. 11 Aj, slyšels, co jsou èinili králové Assyrští všechnìm zemím, pohubivše je, a ty bys mìl býti vysvobozen? 12 Zdaliž jsou je vysvobodili bohové tìch národù, kteréž zahladili otcové moji, totiž Gozana, Charana, Resefa a syny Eden, kteøíž byli v Telasar? 13 Kde jest král Emat, a král Arfad, a král mìsta Sefarvaim, Ana i Ava? 14 Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslù, pøeèetl jej, a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš pøed Hospodinem. 15 A modlil se Ezechiáš pøed Hospodinem, øka: Hospodine Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bùh všech království zemì, ty jsi uèinil nebe i zemi. 16 Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevøi, Hospodine, oèi své a pohleï; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k èinìní útržek Bohu živému. 17 Takꜜ jest, Hospodine, žeꜜ jsou zkazili králové Assyrští národy ty i zemì jejich. 18 A uvrhli bohy jejich do ohnì. Nebo nebyli bohové, ale dílo rukou lidských, døevo a kámen, protož zahladili je. 19 A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboï nás, prosím, z ruky jeho, aꜜ by poznala všecka království zemì, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem. 20 Tedy poslal Izaiáš syn Amosùv k Ezechiášovi, øka: Toto praví Hospodin Bùh Izraelský: Zaè jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, vyslyšel jsem tì. 21 Totoꜜ jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o nìm: Pohrdá tebou, a posmívá se tobì, králi, panna dcera Sionská, potøásá za tebou hlavou dcera Jeruzalémská. 22 Kohož jsi zhanìl? A komus se rouhal? Proti komu jsi povýšil hlasu a pozdvihls vzhùru oèí svých? Však proti svatému Izraelskému. 23 Skrze posly své utrhal jsi Pánu, a øekl jsi: Ve množství vozù svých vytáhl jsem na hory vysoké, na stránì Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu do nejdalších pøíbytkù jeho, do lesù a výborných rolí jeho. 24 Já jsem vykopal a pil jsem vody cizí, a vysušil jsem nohama svýma všecky potoky podmanìných. 25 Zdaliž jsi neslyšel, že již dávno jsem jej uèinil, a ode dnù starých jej sformoval? Což tedy nyní pøivedl bych jej k zkažení a v hromady rumu, jako jiná mìsta hrazená? 26 Jejichž obyvatelé mdlí byli, pøedìšení a zahanbení, byvše jako bylina polní a zelina vzcházející, jako tráva na støechách, a jako osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo obilí. 27 Sedání pak tvé, vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti mnì. 28 Ponìvadž jsi se rozzlobil proti mnì, a tvé zpouzení pøišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chøípì tvé, a udidla svá do úst tvých, a odvedu tì zase tou cestou, kterouž jsi pøišel. 29 Toto pak mìj, Ezechiáši, za znamení: Že jíte roku prvního to, což se samo rodí, též druhého roku, což samo vzchází, tøetího teprv roku sejte a žnìte, a štìpujte vinice, a jezte ovoce z nich. 30 Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozùstal, vpustí zase koøeny své hluboce, a vydá užitek nahoru. 31 Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a ti, kteøíž jsou zachováni, z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupù uèiní to. 32 A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeꜜ do mìsta tohoto, aniž sem støely vstøelí, aniž se ho zmocní pavézníci, aniž udìlají u nìho náspu. 33 Cestou, kterouž pøitáhl, zase navrátí se, a do mìsta tohoto nevejde, praví Hospodin. 34 Nebo chrániti budu mìsta tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého. 35 Tedy stalo se té noci, že vyšel andìl Hospodinùv, a zbil v vojštì Assyrském sto osmdesáte pìt tisícù. I vstali ráno, a aj, všickni mrtví. 36 Proèež odjel a utekl Senacherib král Assyrský, a navrátiv se, bydlil v Ninive. 37 I stalo se, když se klanìl v chrámì Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej meèem, a sami utekli do zemì Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo nìho.