1 V tìch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I pøišel k nìmu Izaiáš syn Amosùv prorok, a øekl jemu: Toto praví Hospodin: Zøeï dùm svùj, nebo umøeš, a nebudeš živ. 2 I obrátil tváø svou k stìnì, a modlil se Hospodinu, øka: 3 Prosím, ó Hospodine, rozpomeò se nyní, že jsem stále chodil pøed tebou v pravdì a v srdci upøímém, a že jsem to èinil, což dobrého jest pøed oèima tvýma. I plakal Ezechiáš pláèem velikým. 4 Ještì pak Izaiáš nebyl vyšel do pùl sínì, když se k nìmu stalo slovo Hospodinovo, økoucí: 5 Navraꜜ se a rci Ezechiášovi vùdci lidu mého: Toto praví Hospodin Bùh Davida otce tvého: Slyšelꜜ jsem modlitbu tvou, a vidìl jsem slzy tvé; aj, já uzdravím tì, tøetího dne vstoupíš do domu Hospodinova. 6 A pøidám ke dnùm tvým patnácte let, a z ruky krále Assyrského vysvobodím tì, i mìsto toto, a chrániti budu mìsta tohoto, pro sebe a pro Davida služebníka svého. 7 I øekl Izaiáš: Vezmìte hrudu suchých fíkù. Kterouž vzavše, pøiložili na vøed, i uzdraven jest. 8 Øekl pak Ezechiáš Izaiášovi: Jaké bude znamení toho, že mne uzdraví Hospodin, a že pùjdu tøetího dne do domu Hospodinova? 9 Odpovìdìl Izaiáš: Toto bude tobì znamení od Hospodina, že Hospodin uèiní vìc tuto, kterouž mluvil: Chceš-li, aby postoupil dále stín o deset stupòù, aneb navrátil se zpátkem o deset stupòù? 10 Odpovìdìl Ezechiáš: Snázeꜜ mùže stín postoupiti dolù o deset stupòù. Nechci, ale nechꜜ zase postoupí stín zpátkem o deset stupòù. 11 Volal tedy Izaiáš prorok k Hospodinu, a navrátil stín po stupních, po nichž sešel na hodinách sluneèných Achasových, zpátkem o deset stupòù. 12 Toho èasu poslal Berodach Baladan syn Baladanùv, král Babylonský, list a dary Ezechiášovi; nebo slyšel, že nemocen byl Ezechiáš. 13 I vyslyšel je Ezechiáš a ukázal jim všecky schrany klénotù svých, støíbra a zlata i vonných vìcí, a olej nejvýbornìjší, tolikéž dùm zbroje své, a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho. Nièeho nebylo, èehož by jim neukázal Ezechiáš v domì svém i ve všem panství svém. 14 Protož pøišel prorok Izaiáš k králi Ezechiášovi, a øekl jemu: Co pravili ti muži? A odkud pøišli k tobì? Odpovìdìl Ezechiáš: Z zemì daleké pøišli, z Babylona. 15 I øekl: Co vidìli v domì tvém? Odpovìdìl Ezechiáš: Všecko, což jest v domì mém, vidìli. Nièeho není v pokladích mých, èehož bych jim neukázal. 16 Ale Izaiáš øekl Ezechiášovi: Slyšiž slovo Hospodinovo. 17 Aj, dnové pøijdou, v nichž odneseno bude do Babylona, cožkoli jest v domì tvém, a cožkoli nachovali otcové tvoji až do tohoto dne; nezùstaneꜜ nièeho, praví Hospodin. 18 Syny také tvé, kteøíž pojdou z tebe, kteréž ty zplodíš, poberou a budou komorníci pøi dvoru krále Babylonského. 19 Tedy øekl Ezechiáš Izaiášovi: Dobréꜜ jest slovo Hospodinovo, kteréž jsi mluvil. Øekl ještì: Ovšem, žeꜜ jest dobré, jestliže pokoj a pravda bude za dnù mých. 20 O jiných pak èinech Ezechiášových, i vší síle jeho, a kterak udìlal rybník, a vodu po trubách uvedl do mìsta, zapsáno jest v knize o králích Judských. 21 I usnul Ezechiáš s otci svými, a kraloval Manasses syn jeho místo nìho.