1 Náman hejtman vojska krále Syrského, jsa muž veliký u pána svého, a osoba vzácná, skrze nìho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské, ten, pravím, muž tak udatný byl malomocný. 2 Byli pak vyšli z zemì Syrské lotøíkové, kteøíž zajali z zemì Izraelské dìveèku malou, a ta sloužila manželce Námanovì. 3 Kteráž øekla paní své: Ó by pán mùj dostal se k proroku, kterýž jest v Samaøí, tedy on by ho uzdravil od malomocenství jeho. 4 A on všed, oznámil pánu svému, øka: Takto a takto pravila dìveèka, kteráž jest z zemì Izraelské. 5 Tedy øekl král Syrský: Jdi, vyprav se, a já pošli list králi Izraelskému. A odcházeje, vzal s sebou deset centnéøù støíbra a šest tisícù zlatých, nad to desatero roucho promìnné. 6 I pøinesl list králi Izraelskému v tato slova: Hned, jakž tì dojde list tento, aj, poslal jsem k tobì Námana služebníka svého, abys ho uzdravil od malomocenství jeho. 7 I stalo se, že když pøeèetl král Izraelský ten list, roztrhl roucho své a øekl: Zdali jsem já Bohem, abych mohl umrtviti a obživiti, že tento poslal ke mnì, abych uzdravil muže od malomocenství jeho? Nýbrž posuïte, prosím, a pohleïte, že pøíèiny hledá proti mnì. 8 A když uslyšel Elizeus muž Boží, že roztrhl král Izraelský roucho své, poslal k králi, øka: Proè jsi roztrhl roucho své? Nechꜜ nyní pøijde ke mnì a zvíꜜ, že jest prorok v Izraeli. 9 A tak pøibral se Náman s jízdou svou a s vozy svými, a stál u dveøí domu Elizeova. 10 Poslal pak k nìmu Elizeus posla, øka: Jdi a umej se sedmkrát v Jordánì, a uzdraveno bude tìlo tvé, a èist budeš. 11 Tedy rozhnìvav se Náman, bral se odtud a mluvil: Hle, øekl jsem u sebe, že jistotnì vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina Boha svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví malomocenství mé. 12 Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, øeky Damašské, nad všecky vody Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych èist byl? A obrátiv se, jel s hnìvem. 13 Ale pøistoupivše služebníci jeho, mluvili k nìmu a øekli: Otèe mùj, jakkoli velikou vìc prorok ten rozkázal by tobì, což bys nemìl uèiniti toho? Èím tedy více, kdyžꜜ øekl: Umej se, a budeš èist. 14 A protož sstoupiv, pohøížil se v Jordánì sedmkrát vedlé øeèi muže Božího. I uèinìno jest tìlo jeho jako tìlo dítìte malého, a oèištìn jest. 15 A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým, a pøišed, stál pøed ním a øekl: Aj, již jsem poznal, žeꜜ není Boha na vší zemi, jediné v Izraeli. Protož nyní vezmi, prosím, dary tyto od služebníka svého. 16 On pak øekl: Živꜜ jest Hospodin, pøed jehož oblíèejem stojím, žeꜜ nic nevezmu. A aè ho nutil, aby vzal, však nikoli nechtìl. 17 I øekl Náman: Tedy nic? Ale nechꜜ jest dáno, prosím, mnì služebníku tvému bøímì zemì na dva mezky; neboꜜ nebude více obìtovati služebník tvùj zápalù aneb obìtí bohùm cizím, ale Hospodinu. 18 V této však vìci odpusꜜ Hospodin služebníku tvému: Když vchází pán mùj do chrámu Remmon, aby se tam modlil, a on podpírá se na mou ruku, že i já skláním se v chrámì Remmon. Toho sklánìní mého v chrámì Remmon nechꜜ neváží, prosím, Hospodin služebníku tvému pøi té vìci. 19 I øekl jemu: Jdi v pokoji. A když odjel od nìho nedaleko, 20 V tom øekl Gézi služebník Elizea muže Božího: Hle, nedopustil pán mùj Námanovi Syrskému tomuto, aby dáti mìl z ruky své to, což pøivezl. Živꜜ jest Hospodin, žeꜜ pobìhnu za ním, a vezmu nìco od nìho. 21 Protož bìžel Gézi za Námanem. A vida Náman bìžícího za sebou, rychle skoèil s vozu vstøíc jemu a øekl: Dobøe-li se dìje? 22 A on odpovìdìl: Dobøe. Pán mùj poslal mne, aꜜbych øekl: Aj, teï nyní pøišli ke mnì dva mládenci s hory Efraim z synù prorockých; dej jim medle centnéø støíbra a dvoje roucho promìnné. 23 I øekl Náman: Radìji vezmi dva centnéøe. I pøinutil ho. A svázav dva centnéøe støíbra do dvou pytlù, a dvoje roucho promìnné, vložil to na dva pacholky své, kteøíž nesli pøed ním. 24 A když pøišel na vrch, vzal to z rukou jejich, a složil v jednom domì, propustiv muže ty, kteøížto odešli. 25 Sám pak všed, stál pøed pánem svým. I øekl mu Elizeus: Odkudžto, Gézi? Odpovìdìl: Nechodil služebník tvùj nikam. 26 Kterýž øekl jemu: Zdaliž srdce mé nebylo pøi tom, když obrátil se muž s vozu svého vstøíc tobì? Zdaliž èas byl bráti støíbro aneb roucho, aneb olivoví a vinice, aneb stáda a voly, neb služebníky aneb dìvky? 27 Protož malomocenství Námanovo pøichytí se tebe i semene tvého na vìky. I vyšel od tváøi jeho malomocný jako sníh.