1 Tedy žena jedna z manželek synù prorockých volala k Elizeovi, økuci: Služebník tvùj, muž mùj, umøel, ty pak víš, že služebník tvùj bál se Hospodina. A teï vìøitel pøišel, aby vzal dva syny mé sobì za služebníky. 2 Øekl jí Elizeus: Což chceš, aꜜ uèiním? Oznam mi, co máš v domì? Ona øekla: Nemáꜜ služebnice tvá nic v domì, jediné báni oleje. 3 I øekl: Jdi, vyžádej sobì nádob vnì ode všech sousedù svých, nádob prázdných tím více. 4 A vejda, zavøi za sebou dvéøe i za syny svými, a nalévej do všech tìch nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti. 5 A tak odešla od nìho a zavøela dvéøe za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala. 6 I stalo se, že když naplnila ty nádoby, øekla synu svému: Podej mi ještì nádoby. Kterýž odpovìdìl: Již není více nádob. I pøestal olej. 7 Tedy ona pøišedši, oznámila to muži Božímu. On pak øekl: Jdi, prodej ten olej, a spokoj vìøitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku. 8 Potom stalo se nìkterého èasu, že šel Elizeus skrze Sunem, kdež byla jedna žena vzácná, kteráž ho pozdržela, aby jedl u ní. A od toho èasu chodívaje tudy, stavoval se tam, a jídal chléb. 9 Nebo øekla byla muži svému: Aj, nyní vím, že ten muž Boží svatý jest, kterýž èasto tudyto chodívá. 10 Medle, udìlejme pokojík malý, a postavme tam jemu ložce, stùl, stolici a svícen, aby, když by koli k nám pøišel, obrátil se tam. 11 Nìkterého tedy èasu pøišel tam, a všed do toho pokojíku, odpoèinul tu. 12 I øekl Gézi služebníku svému: Zavolej té Sunamitské. Kterýž zavolal jí. I postavila se pøed ním. 13 Pøitom øekl jemu: Rci jí nyní: Hle, peèuješ a staráš se o nás všelijak. Co chceš, aꜜ uèiním? Máš-li jakou potøebu pøed králem aneb pøed hejtmanem vojska? Kteráž øekla: U prostøed lidu svého bydlím. 14 Øekl on: Což tedy mám pro ni uèiniti? Odpovìdìl Gézi: Hle, syna nemá, a muž její starý jest. 15 Protož øekl: Zavolej jí. Takž jí zavolal, a ona stála u dveøí. 16 I øekl: V èasu jistém vedlé èasu života chovati budeš syna. Øekla ona: Nechtìj, pane mùj, muži Boží, nechtìj se posmívati služebnici své. 17 Zatím poèala žena a porodila syna v èasu jistém vedlé èasu života, kterýž pøedpovìdìl jí Elizeus. 18 I rostlo dítì. Stalo se pak nìkterého èasu, že vyšedši k otci svému k žencùm, 19 Øeklo otci svému: Hlava má, hlava má! I øekl služebníku: Dones jej k matce jeho. 20 Kterýž když ho vzal a pøinesl k matce jeho, sedìl na klínì jejím až do poledne a umøel. 21 Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavøevši ho, vyšla. 22 Potom zavolala muže svého a øekla: Medle, pošli mi jednoho z služebníkù a jednu oslici, aꜜ dobìhnu až k muži Božímu, a zase se navrátím. 23 Kterýž øekl: Proè chceš jíti k nìmu? Dnes není novmìsíce, ani sobota. Odpovìdìla ona: Mìj o to pokoj. 24 Osedlavši tedy oslici, øekla služebníku svému: Pobádej a bìž, a nemeškej se pro mne v jízdì, leè bych rozkázala tobì. 25 A tak jela, až pøijela k muži Božímu na horu Karmel. A když ji uzøel muž Boží zdaleka, øekl Gézi služebníku svému: Hle, Sunamitská tamto. 26 Protož nyní bìž jí v cestu a rci jí: Dobøe-li se máš? Dobøe-li se má muž tvùj? Dobøe-li se má syn? Ona øekla: Dobøe. 27 V tom pøišla k muži Božímu na horu, a chopila se noh jeho. I pøistoupil Gézi, aby ji odehnal. Ale muž Boží øekl: Nechej jí; nebo v hoøkosti jest duše její, a Hospodin zatajil to pøede mnou, aniž mi oznámil. 28 Ona pak øekla: Zdaliž jsem žádala syna od pána mého? Zdaliž jsem neøekla, abys mne nešálil? 29 Tedy øekl k Gézi: Pøepaš bedra svá, a vezmi hùl mou v ruku svou a jdi. Jestliže potkáš koho, nepozdravuj ho, a jestliže tì kdo pozdraví, neodpovídej jemu, a pøijda, polož hùl mou na tváø dítìte. 30 I øekla matka dítìte: Živꜜ jest Hospodin a živaꜜ jest duše tvá, žeꜜ se tebe nespustím. Protož vstav, bral se za ní. 31 Gézi pak byl pøedšel je, a položil hùl na tváø dítìte, ale nebylo hlasu, ani èitelnosti. Proèež vracuje se jemu vstøíc, povìdìl mu, øka: Neprobudilo se dítì. 32 Všel tedy Elizeus do domu, a aj, dítì mrtvé leželo na ložci jeho. 33 A když všel tam, zavøel dvéøe pøed obìma, a modlil se Hospodinu. 34 Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítì, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oèi své na oèi jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostøel se nad ním. I zahøelo se tìlo dítìte. 35 A odvrátiv se, procházel se po domì jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostøel se opìt nad ním. I kýchalo dítì až do sedmikrát, a otevøelo to dítì oèi své. 36 Tedy zavolav Gézi, øekl: Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když pøišla k nìmu, øekl jí: Vezmiž syna svého. 37 Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla. 38 Potom Elizeus navrátil se do Galgala. Byl pak hlad v té zemi, a synové proroètí sedìli pøed ním. I øekl mládenci svému: Pøistav hrnec veliký, a navaø kaše synùm prorockým. 39 Protož vyšel jeden na pole, aby nasbíral zelin, a nalezl rév polní, a nasbíral z nìho tykví polních plnou sukni svou, a pøišed, skrájel to do hrnce, aby navaøil kaše; nebo neznali toho. 40 I vylili mužùm tìm, aby jedli. Stalo se pak, když jedli tu kaši, že zkøikli a øekli: Smrt v hrnci, muži Boží! A nemohli jísti. 41 Kterýžto øekl: Vezmìte mouky. Kteréž nasypav do hrnce, rozkázal vyliti lidu. I jedli, aniž co zlého bylo v hrnci. 42 V tom muž pøišel z Balsalisa, kterýž pøinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvadceti chlebù jeèných, a klasù nových nevymnutých. I øekl: Dej lidu, aꜜ jedí. 43 Odpovìdìl služebník jeho: Což to mám pøedložiti sto mužùm? Opìt øekl: Dej lidu, aꜜ pojedí. Nebo tak praví Hospodin: Jísti budou, a ještì zùstane. 44 A tak pøedložil jim, i jedli, a zùstalo ještì vedlé øeèi Hospodinovy.