1 Zaèínáme opìt sami sebe chváliti? Zdaliž potøebujeme, jako nìkteøí, schvalujících listù k vám, nebo od vás k jiným? 2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a ètou všickni lidé. 3 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristùv, zpravený skrze pøisluhování naše, napsaný ne èernidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých. 4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu, 5 Ne že bychom dostateèní byli mysliti nìco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostateènost naše z Boha jest. 6 Kterýžto i hodné nás uèinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje. 7 A ponìvadž pøisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patøiti synové Izraelští v tváø Mojžíšovu, pro slávu oblíèeje jeho, kteráž pominouti mìla, 8 I kterakž by tedy ovšem pøisluhování Ducha nemìlo býti slavné? 9 Nebo ponìvadž pøisluhování pomsty slavné bylo, mnohemꜜ se více rozhojòuje v slávì pøisluhování spravedlnosti. 10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té èástce, u pøirovnání pøevýšené slávy nového pøisluhování. 11 Nebo ponìvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemꜜ více to, což zùstává, jestiꜜ slavné. 12 Protož majíce takovou nadìji, mnohé svobody užíváme, 13 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástøení na tváø svou, aby nepatøili synové Izraelští k cíli té vìci pomíjející. 14 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastøení v èítání Starého Zákona zùstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá. 15 Protož až do dnešního dne, když se ètou knihy Mojžíšovy, zastøení jest položeno na jejich srdci. 16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odòato bude zástøení. 17 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Pánì, tuꜜ i svoboda. 18 My pak všickni odkrytou tváøí slávu Pánì jakožto v zrcadle spatøujíce, v týž obraz promìnìni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Pánì.