1 Protož majíce toto pøisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v nìm. 2 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivì obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v pøíjemnost uvodíce sebe u každého svìdomí lidského pøed oblièejem Božím. 3 Pakliꜜ zakryté jest evangelium naše, pøed tìmi, kteøíž hynou, zakryté jest. 4 V nichžto Bùh svìta tohoto oslepil mysli, totiž v nevìrných, aby se jim nezasvítilo svìtlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. 5 Neboꜜ ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobì pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše. 6 Bùh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností svìtlo zablesklo, tenꜜ jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváøi Ježíše Krista. 7 Mámeꜜ pak poklad tento v nádobách hlinìných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás. 8 Myꜜ se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlaèeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni; 9 Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštìni; býváme opovrženi, ale nehyneme. 10 Vždycky mrtvení Pána Ježíše na tìle svém nosíme, aby i život Ježíšùv na tìle našem zjeven byl. 11 Vždycky zajisté my, kteøíž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšùv zjeven byl na smrtelném tìle našem. 12 A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život. 13 Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uvìøil jsem, protož jsem mluvil, i myꜜ vìøíme, protož i mluvíme, 14 Vìdouce, že ten, kterýž vzkøísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkøísí a postaví s vámi. 15 Nebo to všecko pro vás se dìje, aby ta pøehojná milost skrze díkù èinìní od mnohých vìrných rozmohla se k slávì Boží. 16 Protož neoblevujeme, ale aèkoli zevnitøní èlovìk náš ruší se, však ten vnitøní obnovuje se den ode dne. 17 Nebo toto nynìjší lehouèké ssoužení naše pøevelmi veliké vìèné slávy bøímì nám pùsobí, 18 Když nepatøíme na ty vìci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty vìci, kteréž se vidí, jsou èasné, ale které se nevidí, jsou vìèné.