1 Toto jsem pak sobì uložil, abych k vám zase s zámutkem nepøišel. 2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen? 3 A protoꜜ jsem vám to napsal, abych pøijda k vám, nemìl zámutku z tìch, z nichž bych se mìl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost. 4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám. 5 Jestližeꜜ jest pak kdo zarmoutil, ne mneꜜ zarmoutil, ne toliko ponìkud, abych jím neobtìžoval všech vás. 6 Dostiꜜ má takový na tom trestání, kteréž mìl od mnohých, 7 Tak abyste jemu již radìji zase odpustili a potìšili ho, aby on snad pøílišným zámutkem nepøišel na zahynutí. 8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k nìmu lásku. 9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvìdìl, jste-li ve všem poslušni. 10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, pøed oblièejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana. 11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho. 12 Když jsem pak pøišel do Troady, k zvìstování evangelium Kristova, aèkoli dveøe mi otevøíny byly skrze Pána, však nemìl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého. 13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie. 14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítìzství v Kristu, a vùni známosti své zjevuje skrze nás na každém místì. 15 Neboꜜ jsme Kristova vùnì dobrá Bohu v tìch, jenž k spasení pøicházejí, i v tìch, kteøíž hynou, 16 Tìm zajisté jsme vùnì smrtelná k smrti, onìm pak vùnì života k životu. Ale k tomu kdo jest zpùsobný? 17 Neboꜜ nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upøímnosti, a jako z Boha, pøed oblièejem Božím, o Kristu mluvíme.