1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vùli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteøíž jsou ve vší Achaii: 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 3 Požehnaný Bùh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bùh všelikého potìšení, 4 Kterýž tìší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potìšovati tìch, kteøíž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potìšením, kterýmž i my potìšeni jsme od Boha. 5 Nebo jakož se rozhojòují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojòuje se i potìšení naše. 6 Nebo buïto že souženi jsme, pro vaše potìšení a spasení souženi jsme, kteréž se pùsobí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buïto že potìšováni býváme, pro vaše potìšení a spasení potìšováni býváme. A nadìje naše pevná jest o vás. 7 Ponìvadž víme, že jakož jste úèastníci utrpení, také i potìšení. 8 Nechcemeꜜ zajisté, abyste nevìdìli, bratøí, o soužení našem, kteréž jsme mìli v Azii, že jsme nad míru pøetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili. 9 Nýbrž sami v sobì již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umøíti, abychom nedoufali sami v sobì, ale v Bohu, jenž i mrtvé køísí. 10 Kterýž z takového nebezpeèenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v nìhož doufáme, že i ještì vytrhne, 11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, pøíèinou mnohých osob nám daného, od mnohých dìkováno bylo Bohu za nás. 12 Nebo chlouba naše tato jest, svìdectví svìdomí našeho, že v sprostnosti a v upøímosti Boží, ne v moudrosti tìlesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto svìtì, zvláštì pak u vás. 13 Neboꜜ nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což ètete, aneb což prvé znáte. A nadìji mám, že až do konce tak znáti budete. 14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeꜜ jsme chlouba vaše, podobnì jako i vy naše, v den Pána Ježíše. 15 A v tomꜜ doufání chtìl jsem k vám pøijíti nejprve, abyste druhou milost mìli, 16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie pøijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva. 17 O tom pak když jsem pøemyšloval, zdali jsem co lehkomyslnì èinil? Aneb což pøemyšluji, zdali podle tìla pøemyšluji, tak aby bylo pøi mnì: Jest, jest, není, není? 18 Ale víꜜ to vìrný Bùh, že øeè naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není. 19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o nìm: Jest, 20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v nìmꜜ jsou: Jest, a v nìmꜜ také jest Amen,) k slávì Bohu skrze nás. 21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bùh jest. 22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše. 23 Já pak Boha za svìdka beru na svou duši, že lituje vás, ještì jsem nepøišel do Korintu. 24 Ne jako bychom panovali nad vìrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo vìrou stojíte.