1 Tehdy øekl Šalomoun: Hospodin øekl, že bude pøebývati v mrákotì. 2 Aj, jižꜜ jsem vystavìl tobì, Pane, dùm k pøebývání, a místo, v nìmž bys pøebýval na vìky. 3 A obrátiv král tváø svou, dával požehnání všemu shromáždìní Izraelskému. (Všecko pak shromáždìní Izraelské stálo.) 4 A øekl: Požehnaný Hospodin Bùh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a to teï skuteènì naplnil, øka: 5 Od toho dne, jakž jsem vyvedl lid svùj z zemì Egyptské, nevyvolil jsem mìsta z žádného pokolení Izraelského k vystavení domu, kdež by pøebývalo jméno mé, aniž jsem vyvolil kterého muže, aby byl vývodou nad lidem mým Izraelským. 6 Ale vyvolil jsem Jeruzalém, aby tu pøebývalo jméno mé, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad lidem mým Izraelským. 7 Uložil tì byl zajisté David otec mùj stavìti dùm jménu Hospodina Boha Izraelského. 8 Ale Hospodin øekl Davidovi otci mému: Aèkoli jsi uložil v srdci svém stavìti dùm jménu mému, a dobøes uèinil, žes to myslil v srdci svém, 9 A však ty nebudeš stavìti toho domu, ale syn tvùj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dùm ten jménu mému. 10 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavìl jsem dùm tento jménu Hospodina Boha Izraelského. 11 A postavil jsem tam truhlu, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž uèinil s syny Izraelskými. 12 I postavil se pøed oltáøem Hospodinovým, pøede vším shromáždìním Izraelským, a pozdvihl rukou svých. 13 Udìlal pak byl Šalomoun výstupek mìdìný ku podobenství pánve, a postavil jej u prostøed sínì, pìti loktù zdélí, a pìti loket zšíøí, a tøí loket zvýší, i vstoupil na nìj, a poklekl na kolena svá pøede vším shromáždìním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi, 14 A øekl: Hospodine Bože Izraelský, neníꜜ podobného tobì Boha na nebi ani na zemi, kterýž by ostøíhal smlouvy a milosrdenství služebníkùm svým, chodícím pøed tebou v celém srdci svém, 15 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, což jsi mluvil jemu. Jakž jsi mluvil ústy svými, tak jsi to skuteènì naplnil, jakž se to dnes vidí. 16 Nyní tedy, ó Hospodine Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, øka: Nebudeꜜ vyhlazen muž z rodu tvého od tváøi mé, aby nemìl sedìti na stolici Izraelské, jestliže toliko ostøíhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v zákonì mém, tak jakož jsi ty chodil pøede mnou. 17 Protož nyní, ó Hospodine Bože Izraelský, nechꜜ jest upevnìno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému Davidovi. 18 (Aè zdali v pravdì bydliti bude Bùh s èlovìkem na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes neobsahují tì, mnohem ménì dùm tento, kterýž jsem vystavìl.) 19 A popatø k modlitbì služebníka svého a k úpìní jeho, Hospodine Bože mùj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvùj modlí se pøed tebou, 20 Aby oèi tvé byly otevøené na dùm tento dnem i nocí, na místo toto, o nìmž jsi mluvil, že tu pøebývati bude jméno tvé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvùj na místì tomto. 21 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého, i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na místì tomto, ty vždy vyslýchej z místa pøebývání svého, s nebe, a vyslýchaje, buï milostiv. 22 Když by zhøešil èlovìk proti bližnímu svému, a nutil by ho k pøísaze, tak že by pøisahati musil, a pøišla by ta pøísaha pøed oltáø do domu tohoto: 23 Ty vyslýchej s nebe, a rozeznej i rozsuï služebníky své, mstì nad bezbožným, obraceje usilování jeho na hlavu jeho, a ospravedlòuje spravedlivého, odplacuje mu podlé spravedlnosti jeho. 24 Tolikéž když by poražen byl lid tvùj Izraelský od nepøátel, proto že zhøešili proti tobì, jestliže by obrátíce se, vyznávali jméno tvé, a modléce se, poníženì by prosili tebe v domì tomto: 25 Ty vyslýchej s nebe, a odpusꜜ høích lidu svému Izraelskému, a pøiveï je zase do zemì, kterouž jsi jim dal i otcùm jejich. 26 Podobnì když by zavøíno bylo nebe, a nepršel by déšꜜ, proto že zhøešili proti tobì, a modléce se na místì tomto, vyznávali by jméno tvé, a od høíchu svého by se odvrátili po tvém trestání: 27 Ty vyslýchej na nebi, a odpusꜜ høích služebníkù svých a lidu svého Izraelského, vyuèuje je cestì výborné, po níž by chodili, a dej déšꜜ na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dìdictví. 28 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho neb rez, kobylky neb brouci jestliže by byli, ssoužil-li by jej nepøítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána a jakákoli nemoc: 29 Všelikou modlitbu a každé úpìní, kteréž by pocházelo od kteréhokoli èlovìka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, když by jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou, pozdvihl by rukou svých v domì tomto, 30 Ty vyslýchej s nebe, z místa pøebývání svého, a slituj se, a odplaꜜ jednomu každému podlé skutkù jeho, vedlé toho, jakž znáš srdce jeho, (ty zajisté sám znáš srdce lidská), 31 Aby se báli tebe, a chodili po všech cestách tvých, po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcùm našim. 32 Nýbrž také i cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, pøišel-li by z zemì daleké pro jméno tvé veliké a ruku tvou silnou, a rámì tvé vztažené, když by pøišli a modlili se v domì tomto: 33 Ty vyslýchej s nebe, z místa pøebývání svého, a uèiò všecko to, o èež volati bude k tobì cizozemec ten, aby poznali všickni národové zemì jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvùj Izraelský, a aby poznali, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavìl. 34 Když by vytáhl lid tvùj k boji proti nepøátelùm svým cestou, kterouž bys je poslal, a modlili by se tobì naproti mìstu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a domu tomuto, kterýž jsem ustavìl jménu tvému: 35 Ty vyslýchej s nebe modlitbu a úpìní jejich, a vyvoï pøi jejich. 36 Když by zhøešili proti tobì, (jakož není èlovìka, ješto by nehøešil), a rozhnìvaje se na nì, vydal bys je v moc nepøíteli, tak že by je jaté vedli ti, kteøíž by je zjímali, do zemì daleké neb blízké; 37 A usmyslili by sobì v zemi, do níž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobì v zemi zajetí svého, økouce: Zhøešili jsme, pøevrácenì jsme èinili, a bezbožnì jsme se chovali; 38 A tak navrátili by se k tobì celým srdcem svým a celou duší svou v zemi zajetí svého, do kteréž by zajati byli, a modlili by se naproti zemi své, kterouž jsi dal otcùm jejich, a naproti mìstu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdìlal jménu tvému: 39 Vyslýchej s nebe, z místa pøíbytku svého, modlitbu jejich a úpìní jejich, a vyvoï pøi jejich, a odpusꜜ lidu svému, kterýž by zhøešil proti tobì. 40 Nyní tedy, Bože mùj, nechꜜ jsou, prosím, oèi tvé otevøené, a uši tvé naklonìné k modlitbì na místì tomto. 41 Aj, nyní povstaò, ó Hospodine Bože, k odpoèinutí svému, ty i truhla síly tvé; knìží tvoji, Hospodine Bože, nechꜜ jsou obleèeni v spasení, a svatí tvoji aꜜ se veselí v dobrých vìcech. 42 Hospodine Bože, neodvracejž tváøi od pomazaného svého, pamatuj na milosrdenství zaslíbená Davidovi služebníku svému.