1 A když pøestal Šalomoun modliti se, rychle oheò sstoupil s nebe, a sehltil zápal i jiné obìti, a sláva Hospodinova naplnila dùm ten, 2 Tak že nemohli knìží vjíti do domu Hospodinova, proto že naplnila sláva Hospodinova dùm Hospodinùv. 3 Všickni pak synové Izraelští vidìli, když sstupoval oheò a sláva Hospodinova na dùm, a padše tváøí k zemi na dlážení, klanìli se a chválili Hospodina, že dobrý jest, a že na vìky trvá milosrdenství jeho. 4 Pøi tom král a všecken lid obìtovali obìti pøed Hospodinem. 5 Obìtoval zajisté král Šalomoun obìt dvamecítma tisíc volù, a ovec sto a dvadceti tisícù, když posvìcovali domu Božího král i všecken lid. 6 Ale knìží stáli pøi svých úøadích, též i Levítové s nástroji hudebnými Hospodinovými, kterýchž byl nadìlal David král k oslavování Hospodina, (nebo na vìky milosrdenství jeho), žalmem Davidovým, kterýž jim vydal. Jiní pak knìží troubili v trouby naproti nim, a všecken lid Izraelský stál. 7 Posvìtil také Šalomoun prostøedku té sínì, kteráž byla pøed domem Hospodinovým; nebo obìtoval tu obìti zápalné a tuky obìtí, pokojných, proto že na oltáøi mìdìném, kterýž byl udìlal Šalomoun, nemohli se smìstknati zápalové a obìti suché i tukové jejich. 8 I držel Šalomoun slavnost toho èasu za sedm dní, a všecken Izrael s ním, shromáždìní velmi veliké odtud, kudyž se vchází do Emat, až ku potoku Egyptskému. 9 I svìtili dne osmého svátek; nebo posvìcení oltáøe slavili za sedm dní, tolikéž slavnost tu za sedm dní. 10 Tøimecítmého pak dne mìsíce sedmého propustil lid k pøíbytkùm jejich s radostí a veselím srdce z toho, což dobrého uèinil Hospodin Davidovi a Šalomounovi a Izraelovi lidu svému. 11 I dokonal Šalomoun dùm Hospodinùv a dùm královský, a všecko, cožkoli byl uložil v srdci svém, aby uèinil v domì Hospodinovì a v domì svém, šꜜastnì se mu vedlo. 12 V tom ukázal se Hospodin Šalomounovi v noci, a øekl jemu: Uslyšel jsem modlitbu tvou, a vyvolil jsem sobì to místo za dùm obìtí. 13 Jestliže zavru nebe, tak že by nebylo deštì, a jestliže pøikáži kobylkám, aby pohubily zemi, též jestliže pošli morovou ránu na lid svùj, 14 A ponižujíce se lid mùj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváøi mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím høích jejich, a uzdravím zemi jejich. 15 Budouꜜ již i oèi mé otevøené, a uši mé naklonìné k modlitbì z místa tohoto. 16 Nebo nyní vyvolil jsem a posvìtil domu tohoto, aby tu pøebývalo jméno mé až na vìky, a aby tu byly oèi mé a srdce mé po všecky dny. 17 A ty budeš-li choditi pøede mnou, jako chodil David otec tvùj, tak abys èinil všecko to, což jsem pøikázal tobì, ustanovení i soudù mých ostøíhaje: 18 Utvrdím zajisté stolici království tvého, jakož jsem uèinil smlouvu s Davidem otcem tvým, øka: Nebude vyhlazen muž z rodu tvého, aby nepanoval nad Izraelem. 19 Jestliže pak se odvrátíte a opustíte ustanovení má a pøikázání má, kteráž jsem vám vydal, a odejdouce, sloužiti budete bohùm cizím a klanìti se jim: 20 Vypléním takové z zemì své, kterouž jsem jim dal, a dùm tento, kteréhož jsem posvìtil jménu svému, zavrhu od tváøi své, a vydám jej v pøísloví a v rozprávku mezi všemi národy. 21 A tak dùm ten, kterýž byl zvýšený každému jdoucímu mimo nìj, bude k užasnutí, a dí: Proè tak uèinil Hospodin zemi této a domu tomuto? 22 Tedy odpovìdí: Proto že opustili Hospodina Boha otcù svých, kterýž je vyvedl z zemì Egyptské, a chopili se bohù cizích, a klanìjíce se jim, sloužili jim, protož uvedl na nì všecky tyto zlé vìci.