1 Joram pak syn Achabùv poèal kralovati nad Izraelem v Samaøí léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let. 2 A èinil to, což jest zlého pøed oèima Hospodinovýma, aè ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadìlal otec jeho. 3 A však v høíších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k høešení pøivodil Izraele, vždy vìzel, a neodstoupil od nich. 4 Mésa pak král Moábský mìl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranù, a sto tisíc skopcù i s vlnou. 5 I stalo se, když umøel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému. 6 Tedy vytáhl v ten èas král Joram z Samaøí, a seètl všecken Izrael. 7 A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu øekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpovìdìl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid mùj, tak lid tvùj, jakž koni moji, tak koni tvoji. 8 Zatím øekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpovìdìl: Cestou pouštì Idumejské. 9 A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objíždìli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadùm jejich, kteráž mìli s sebou. 10 I øekl král Izraelský: Ach, bìda! Nebo povolal Hospodin tøí králù tìchto, aby je vydal v ruku Moábovu. 11 Ale Jozafat øekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze nìho? Odpovídaje pak jeden z služebníkù krále Izraelského, øekl: Jestiꜜ zde Elizeus syn Safatùv, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy. 12 Tedy øekl Jozafat: U tohoꜜ jest slovo Hospodinovo. I šli k nìmu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský. 13 I øekl Elizeus králi Izraelskému: Co mnì do tebe? Jdi k prorokùm otce svého a k prorokùm matky své. Øekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tøí králù tìchto, aby je vydal v ruku Moábovu. 14 K tomu øekl Elizeus: Živꜜ jest Hospodin zástupù, pøed jehož oblíèejem stojím, bychꜜ sobì nevážil Jozafata krále Judského, nepohledìl bych na tì, ani popatøil. 15 Ale nyní pøiveïte mi toho, kterýž by umìl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova. 16 I øekl: Takto praví Hospodin: Nadìlej v tomto potoku množství dolù. 17 Nebo toto dí Hospodin: Neuzøíte vìtru, aniž uzøíte pøívalu, však potok tento naplnìn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše. 18 A i to málo jest pøed oblíèejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši. 19 A zkazíte všeliké mìsto hrazené, i všeliké mìsto výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením pøiházíte. 20 I stalo se ráno, když obìtována bývá obìt suchá, a aj, vody pøicházely cestou od strany Idumejské, a naplnìna jest zemì vodami. 21 Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati mùže, a výše, a postavili se na pomezí. 22 Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad tìmi vodami, uzøeli Moábští naproti ty vody rdìjící se jako krev. 23 A øekli: Krev jest. Jistì žeꜜ jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A pøišli až k ležení Izraelskému. 24 Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteøíž utíkali pøed nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajinì. 25 Nebo mìsta jejich zboøili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho. 26 A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužù bojovných, chtì se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli. 27 Proèež jav syna jeho prvorozeného, kterýž mìl kralovati místo nìho, obìtoval jej v obìt zápalnou na zdi. I stalo se rozhnìvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od nìho, navrátili se do zemì své.