1 Mezi tím umøel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v domì jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušꜜ Fáran. 2 Èlovìk pak nìjaký byl v Maon, kterýž statek svùj mìl na Karmeli. A byl èlovìk ten možný velmi, nebo mìl tøi tisíce ovec a tisíc koz, a tehdáž rovnì støihl ovce své na Karmeli. 3 Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena ta opatrná a krásné tváøi, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl z rodu Kálefova. 4 Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal støihl ovce své, 5 Poslal deset služebníkù, a øekl David tìm služebníkùm: Vstupte na Karmel, a jdìte k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým pøátelsky. 6 A rcete jemu takto: Zdráv buï, a pokoj tobì, pokoj domu tvému, i všemu, což máš, pokoj. 7 Slyšel jsem, že máš støižce, a pastýøi tvoji bývali s námi; neuèinili jsme jim žádné køivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v nichž byli na Karmeli. 8 Ptej se služebníkù svých, a povìdí tobì. Nyní tedy nechꜜ naleznou mládenci milost pøed oèima tvýma, nebo v den veselý pøišli jsme; dej, prosím, což máš pøed rukama, služebníkùm svým a synu svému Davidovi. 9 Pøišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech slov tìchto jménem Davidovým, a umlkli. 10 Odpovìdìl pak Nábal služebníkùm Davidovým a øekl: Kdo jest David? A kdo syn Izai? Mnohotì nyní služebníkù, kteøíž se odtrhují jeden každý od pána svého. 11 Ano, vezmu já chléb svùj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem pøipravil støižcùm svým, a dám je tìm lidem, kterýchž neznám, ani vím, odkud jsou? 12 A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a pøišedše, oznámili jemu všecka slova ta. 13 I øekl David mužùm svým: Pøipaš každý meè svùj. Kteøíž když pøipásali jeden každý meè svùj, pøipásal také David meè svùj, a šlo za Davidem okolo ètyø set mužù, dvì stì pak pozùstalo u bøemen. 14 A v tom Abigail, ženì Nábalovì, oznámil mládenec jeden z služebníkù, øka: Aj, poslal David posly s pouštì, aby pozdravili pána našeho, ale on je ukøikal; 15 Ješto muži ti prospìšní nám byli velice, ani nám neuèinili køivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli. 16 Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s nimi byli, pasouce stáda. 17 Protož nyní pomysl a viz, co bys mìla èiniti, neboꜜ již zlé vìci hotové jsou na pána našeho i na všecken dùm jeho; on pak jest tak zlobivý, že s ním nelze ani mluviti. 18 Tedy pospíšila Abigail, a vzala dvì stì chlebù, a dvì kožené láhvice vína, a pìt ovcí pøipravených, a pìt mìr pražmy, a sto sušených hroznù, a dvì stì hrud fíkù sušených, a vložila to na osly. 19 I øekla služebníkùm svým: Jdìtež napøed, a já za vámi pùjdu. Ale muži svému Nábalovi neoznámila. 20 I stalo se, že vsedši na osla, sjíždìla po stráni s hory, a aj, David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi. 21 (David pak byl øekl: Jistì nadarmo jsem ostøíhal všeho, což on mìl na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré. 22 Toto uèiò Bùh nepøátelùm Davidovým a toto pøidej, jestliže zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž moèí na stìnu.) 23 Tedy uzøevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla pøed Davidem na tváø svou, a poklonila se až k zemi. 24 A padši k nohám jeho, øekla: Na mnì, pane mùj, ta nepravost. Protož nechꜜ mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova dìvky své. 25 Nechꜜ se neobrací, prosím, pán mùj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal jméno jeho jest, a bláznovství jest pøi nìm. Já pak služebnice tvá nevidìla jsem služebníkù pána mého, kteréž jsi byl poslal. 26 Protož nyní, pane mùj, živꜜ jest Hospodin, a živaꜜ jest duše tvá, že tì tobì zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A protož nyní buïtež jako Nábal nepøátelé tvoji, a ti, kteøíž hledají zlého pánu mému. 27 Teï pak dar tento, kterýž pøinesla dìvka tvá pánu svému, nechꜜ jest dán služebníkùm, kteøíž chodí za pánem mým. 28 Odpusꜜ, prosím, provinìní dìvce své, neboꜜ jistì vzdìlá Hospodin pánu mému dùm stálý, ponìvadž boje Hospodinovy pán mùj vede, a nic zlého se nenalézá pøi tobì až posavad. 29 A byꜜ i povstal èlovìk, aby tì stihal a hledal bezhrdlí tvého, budeꜜ však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého, duši pak nepøátel tvých jako z praku pryè zahodí. 30 A když uèiní Hospodin pánu mému dobøe podlé toho všeho, jakž zaslíbil tobì, a pøikážeꜜ, abys byl vùdcím nad Izraelem: 31 Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez pøíèiny, aneb když by se mstil pán mùj. Když tedy uèiní dobøe Hospodin pánu mému, rozpomìò se na dìvku svou. 32 I øekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bùh Izraelský, že tì poslal dne tohoto mnì v cestu; 33 A požehnaná øeè tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe. 34 A jistì, jako živ jest Hospodin Bùh Izraelský, kterýž mi zbránil, aꜜ bych zle neèinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu, nebyl by zùstal Nábalovi do jitra ani moèící na stìnu. 35 I pøijal David z ruky její, což byla pøinesla jemu, a øekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. Pohleï, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobì osoby tvé. 36 A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an mìl hody v domì svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v nìm, a byl opilý velmi. Proèež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra. 37 Nazejtøí pak, když z vína vystøízlivìl Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty vìci. I zmrtvìlo v nìm srdce jeho, a uèinìn jest jako kámen. 38 A když pominulo takmìø deset dní, porazil Hospodin Nábale, i umøel. 39 Uslyšev pak David, že by Nábal umøel, øekl: Požehnaný Hospodin, kterýž hodnì pomstil pohanìní mého nad Nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho. Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobì vzal za manželku. 40 I pøišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní, økouce: David poslal nás k tobì, aby tì vzal sobì za manželku. 41 Kterážto vstavši, poklonila se na tváø až k zemi, økuci: Aj, služebnice tvá za dìvku bude, aby umývala nohy služebníkùm pána svého. 42 Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pìt pak dìveèek jejích šlo za ní), jela za posly Davidovými, a byla manželkou jeho. 43 Též i Achinoam pojal David z Jezreel, a byly i tyto dvì manželky jeho. 44 Nebo Saul Míkol dceru svou, manželku Davidovu, dal byl Faltiovi, synu Lais, kterýž byl z Gallim.