1 Odšed pak David odtud, bydlil v místech bezpeèných Engadi. 2 I stalo se, že když se navrátil Saul od honìní Filistinských, oznámili jemu, økouce: Hle, David jest na poušti Engadi. 3 Tedy vzav Saul tøi tisíce mužù vybraných ze všeho Izraele, odšel hledati Davida a mužù jeho na skalách kamsíkù. 4 I pøišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskynì, do níž všel Saul na potøebu; David pak a muži jeho sedìli po stranách v té jeskyni. 5 Protož øekli muži Davidovi jemu: Aj, tento jest den, o nìmž tobì mluvil Hospodin, øka: Aj, já dám nepøítele tvého v ruku tvou, abys mu uèinil, jakꜜ se koli líbiti bude. Tedy vstav David, uøezal tiše kus pláštì Saulova. 6 Potom pak padlo to tìžce na srdce Davidovi, že uøezal køídlo pláštì Saulova. 7 Proèež øekl mužùm svým: Uchovejž mne Hospodin, abych to uèiniti mìl pánu mému, pomazanému Hospodinovu, abych vztáhnouti mìl ruku svou na nìj, ponìvadž jest pomazaný Hospodinùv. 8 A tak zabránil David mužùm svým tìmi slovy, a nedal jim povstati proti Saulovi. Saul také vyšed z té jeskynì, bral se cestou svou. 9 Potom vstal i David, a vyšed z jeskynì, volal za Saulem, øka: Pane mùj králi! I ohlédl se Saul zpìt, David pak sehnuv se tváøí k zemi, poklonil se jemu. 10 A øekl David Saulovi: I proè posloucháš øeèí lidských, kteøíž praví: Hle, David hledá tvého zlého. 11 Aj, dnešního dne vidìti mohly oèi tvé, že tì byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni. A byloꜜ mi øeèeno, abych tì zabil, ale šanoval jsem tì; nebo øekl jsem: Nevztáhnuꜜ ruky své na pána svého, ponìvadž jest pomazaný Hospodinùv. 12 Nýbrž, otèe mùj, pohleï a viz kus pláštì svého v ruce mé, a žeꜜ jsem nechtìl, odøezuje køídlo pláštì tvého, zabiti tebe. Poznejž tedy a viz, žeꜜ není v úmysle mém nic zlého, ani jaké pøevrácenosti, a žeꜜ jsem nezhøešil proti tobì; ty pak èíháš na duši mou, abys mi ji odjal. 13 Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou, a pomstiž mne Hospodin nad tebou, ale ruka má nebude proti tobì. 14 Jakož vzní ono pøísloví starých: Od bezbožných vychází bezbožnost; protož nebudeꜜ ruka má proti tobì. 15 Na koho to jen vytáhl král Izraelský? Koho to honíš? Psa mrtvého, blechu jednu. 16 Ale budeꜜ Hospodin soudce; on nechꜜ rozsoudí mezi mnou a tebou, a nechꜜ pohledí a vyvede pøi mou, a vysvobodí mne z ruky tvé. 17 Když pak pøestal David mluviti slov tìch Saulovi, odpovìdìl Saul: Není-liž to hlas tvùj, synu mùj Davide? A pozdvih Saul hlasu svého, plakal. 18 A øekl Davidovi: Spravedlivìjší jsi nežli já; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým, já pak zlým tobì jsem se odplatil. 19 Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi èiníš dobøe; nebo aèkoli mne byl Hospodin zavøel v ruce tvé, však jsi mne nezabil. 20 Zdali kdo nalezna nepøítele svého, propustí ho po cestì dobré? Ale Hospodin odplatiž tobì dobrým za to, co jsi mi dnešního dne uèinil. 21 Protož nyní, (vím, že jistotnì kralovati budeš, a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské), 22 Nyní, pravím, pøisáhni mi skrze Hospodina, že nevypléníš semene mého po mnì, a nevyhladíš jména mého z domu otce mého. 23 A tak pøisáhl David Saulovi. I odšel Saul do domu svého, David pak a muži jeho vstoupili na bezpeèné místo.