1 I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim. 2 Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvì proti Filistinským. 3 I stáli Filistinští na hoøe s strany jedné, a Izraelští stáli na hoøe s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi. 4 I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani. 5 Lebka pak ocelivá na hlavì jeho, a v pancíø brnìný byl obleèen, kterýžto pancíø vážil pìt tisíc lotù oceli. 6 Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho. 7 A døevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotù železa; a ten, kterýž nosil braò jeho, šel pøed ním. 8 I postavil se, a volal na vojska Izraelská, øka k nim: Naè jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeøte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mnì. 9 Jestližeꜜ mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliꜜ já pøemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám. 10 Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhanìl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu. 11 A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi. 12 David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž mìl osm synù, a již se byl sstaral za dnù Saule, pøiblíživ se k lidem sešlým. 13 Tøi také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména tìch tøí synù jeho, kteøíž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po nìm Abinadab, tøetí pak Samma. 14 Ale David byl nejmladší. A tak ti tøi synové starší odešli s Saulem). 15 David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémì. 16 I pøicházel ten Filistinský ráno a veèer, a stavìl se po ètyøidceti dní. 17 Tedy øekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratøí své efi pražmy této a deset chlebù tìchto, a bìž do vojska k bratøím svým. 18 A deset syøeèkù mladých tìchto doneseš hejtmanu, a navštívì bratøí své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš. 19 Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským. 20 A tak vstav David tím ranìji a zanechav stáda pøi strážném, vzal to a šel, jakž mu byl pøikázal Izai. I pøišel až k šancùm, a aj, vojsko vycházelo do šiku a køièelo k bitvì. 21 I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku. 22 Protož David zanechav bøemene, kteréž s sebe složil u strážného pøi bøemeních, bìžel do vojska; a když pøišel, tázal se bratøí svých, jak se mají. 23 A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David. 24 Všickni pak muži Izraelští, jakž uzøeli toho muže, utíkali pøed tváøí jeho, a báli se náramnì. 25 I mluvili Izraelští mezi sebou: Vidìli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanìní uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dùm otce jeho osvobodí v Izraeli. 26 I mluvil David mužùm, kteøíž stáli u nìho, a øekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanìní od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobøezaný ten, že pohanìní uvodí na vojsko Boha živého? 27 Odpovìdìl jemu lid v táž slova, øka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil. 28 A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s tìmi muži, rozhnìval se Eliáb velmi na Davida, a øekl: Proè jsi sem pøišel? A komus nechal kolikasi tìch ovec na poušti? Známꜜ já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes pøišel dívati se bitvì. 29 I øekl David: Což jsem pak uèinil? Zdaž mi nebylo poruèeno? 30 Tedy šel od nìho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpovìdìl jemu lid tak jako i prvé. 31 A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho. 32 I øekl David Saulovi: Nechꜜ se neleká srdce èlovìka pro nìho; služebník tvùj pùjde a bude se bíti s Filistinským tímto. 33 Ale Saul øekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenèek jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své. 34 Odpovìdìl David Saulovi: Služebník tvùj pastýøem byl stáda otce svého, a když pøicházel lev aneb nedvìd, a bral dobytèe z stáda, 35 Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne oboøil, tedy ujma ho za èelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil. 36 I lva i nedvìda zabil služebník tvùj; budeꜜ tedy Filistinský neobøezanec ten jako který z nich, nebo zhanìl vojska Boha živého. 37 Øekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvìda, onꜜ mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy øekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou. 38 I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíø. 39 Pøipásal také David meè jeho na ty šaty jeho, a chtìl jíti, ale že tomu nezvykl, protož øekl David Saulovi: Nemohuꜜ v tom jíti, nebo jsem nepøivykl. I složil to David s sebe. 40 A vzav hùl svou do ruky své, vybral sobì pìt kamenù hladkých z potoku, a vložil je do mošnièky pastýøské, kterouž mìl, totiž do pytlíku, a prak svùj v ruce nesl, a pøiblížil se k Filistinskému. 41 Bral se také i Filistinský, jda a pøibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braò jeho, šel pøed ním. 42 A když pohledìl Filistinský a uzøel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenèek, a ryšavý, a krásného vzezøení. 43 I øekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mnì s holí? A zloøeèil Filistinský Davidovi skrze bohy své. 44 Øekl také Filistinský Davidovi: Poï ke mnì, a dámꜜ tìlo tvé ptákùm nebeským a šelmám zemským. 45 Odpovìdìl David Filistinskému: Ty jdeš ke mnì s meèem a s kopím a s pavézou, ale já k tobì jdu ve jménu Hospodina zástupù, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal. 46 Dnešního dne zavøe tì Hospodin v ruku mou, a zabiji tì, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám tìla vojska Filistinského dnes ptákùm nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka zemì, žeꜜ jest Bùh v Izraeli. 47 A zvíꜜ všecko shromáždìní toto, že ne meèem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinùv jest boj), protož vydáꜜ vás v ruce naše. 48 Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, pøibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a bìžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal. 49 V tom David vztáh ruku svou k mošnièce, vyòal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeøil Filistinského v èelo jeho tak, že kámen uvázl v èele jeho. I padl tváøí svou na zem. 50 A tak pøemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeøiv Filistinského, zabil jej, aèkoli David žádného meèe v ruce nemìl. 51 A pøibìh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meè jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sꜜal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umøel nejsilnìjší jejich, utíkali. 52 A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkøikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, ranìni jsouce, Filistinští po cestì k Saraim, až do Gát a až do Akaron. 53 A navrátivše se synové Izraelští od honìní Filistinských, vzebrali tábor jejich. 54 Potom David vzav hlavu toho Filistinského, pøinesl ji do Jeruzaléma, a odìní jeho složil v stanu svém. 55 Tehdáž pak, když vidìl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, øekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, èí jest syn ten mládenèek? Odpovìdìl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím. 56 Ale král øekl: Zeptej ty se, èí jest syn mládenec ten. 57 Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, pøivedl jej pøed Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své. 58 I øekl jemu Saul: Èí jsi syn, mládenèe? Odpovìdìl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.