1 I stalo se, že když pøestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého. 2 A tak Saul vzal jej k sobì toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho. 3 I uèinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou. 4 A složiv Jonata s sebe plášꜜ, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meèe svého, a až do luèištì svého, i do pasu svého. 5 Vycházel pak David, k èemuž ho koli posílal Saul, opatrnì sobì poèínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkùm Saulovým. 6 Stalo se pak, když se oni domù brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého mìsta Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstøíc Saulovi králi s bubny, s veselím a s huslièkami. 7 A prozpìvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a øekly: Porazilꜜ jest Saul svùj tisíc, ale David svých deset tisícù. 8 I rozhnìval se Saul náramnì, nebo nelíbila se mu ta øeè. Proèež øekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mnì dali toliko tisíc. Co mu ještì pøes to pøivlastní, leè království? 9 Protož Saul zlobivì hledìl na Davida od toho dne i vždycky. 10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostøed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak mìl kopí v ruce své. 11 I vyhodil Saul kopí, øka: Prohodím Davida až do stìny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát. 12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil. 13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a uèinil jej sobì hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel pøed lidem. 14 David pak ve všech cestách svých opatrnì sobì poèínal, nebo Hospodin byl s ním. 15 A když to vidìl Saul, že sobì velmi opatrnì poèíná, bál se ho. 16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel pøed nimi. 17 Tedy øekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámꜜ za manželku, toliko mi buï muž silný, a veï boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechꜜ neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.) 18 I øekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod mùj a èeled otce mého v Izraeli, abych byl zetìm královým? 19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova mìla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku. 20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu. 21 (Nebo øekl Saul: Dámꜜ mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti nìmu byla ruka Filistinských.) A tak øekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetìm. 22 I rozkázal Saul služebníkùm svým: Mluvte k Davidovi tajnì, økouce: Aj, libuje tì sobì král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetìm královým. 23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpovìdìl David: Zdaliž se vám malá vìc zdá, býti zetìm královým? A já jsem èlovìk chudý a opovržený. 24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, økouce: Taková slova mluvil David. 25 I øekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král vìna, toliko sto obøízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepøátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.) 26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetìm královým. Ještì se pak nebyli vyplnili dnové ti, 27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvì stì mužù, jejichž obøízky pøinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetìm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku. 28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho, 29 Ještì tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepøítelem Davidovým po všecky dny. 30 Vtrhovali pak do zemì knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrnìji sobì poèínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, proèež i jméno jeho bylo velmi slavné.