1 Byl muž nìjaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského. 2 A ten mìl dvì ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Mìla pak Penenna dìti, ale Anna nemìla dìtí. 3 I chodíval muž ten z mìsta svého každého roku, aby se klanìl a obìtoval Hospodinu zástupù, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, knìží Hospodinovi. 4 Když pak pøišel den, v nìmž obìtoval Elkána, dal Penennì manželce své, a všechnìm synùm i dcerám jejím díly. 5 Annì pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavøel byl život její. 6 Pøesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavøel byl život její. 7 To když èiníval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala. 8 Tedy øekl jí Elkána muž její: Anna, proè pláèeš? A proè nejíš? Proè tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobì lepší nežli deset synù? 9 Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí knìz sedìl na stolici u veøeje chrámu Hospodinova. 10 Ona pak jsuci v hoøkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi. 11 A uèinila slib, økuci: Hospodine zástupù, jestliže vzhlédneš na trápení dìvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na dìvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobì, Hospodine, po všecky dny života jeho, a bøitva nevejde na hlavu jeho. 12 I stalo se, když se dlouho modlila pøed Hospodinem, že Elí pozor mìl na ústa její. 13 Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla. 14 Protož øekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystøízvìj z vína svého. 15 Odpovìdìla Anna, økuci: Nikoli, pane mùj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou pøed Hospodinem. 16 Nepøirovnávejž dìvky své k ženì bezbožné, nebo z velikého myšlení a hoøkosti své mluvila jsem až dosavad. 17 Jíž odpovìdìl Elí, øka: Jdiž u pokoji, a Bùh Izraelský dejž tobì k prosbì tvé, zaè jsi ho prosila. 18 I øekla: Ó by nalezla dìvka tvá milost pøed oèima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tváø její nebyla více smutná. 19 I vstali velmi ráno, a poklonu uèinivše pøed Hospodinem, navrátili se, a pøišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni. 20 I stalo se po vyplnìní dnù, jakž poèala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo øekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu. 21 Šel pak muž ten Elkána se vší èeledí svou, aby obìtoval Hospodinu obìt výroèní a slib svùj. 22 Ale Anna nešla, nebo øekla muži svému: Až odchovám dítì, tehdy povedu je, aby ukáže se pøed Hospodinem, zùstalo tam na vìky. 23 I øekl jí Elkána muž její: Uèiò, cožꜜ se dobrého vidí, zùstaò, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zùstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala. 24 Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se tømi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítì pak ještì bylo malé. 25 Tedy zabili volka a pøivedli dítì k Elí. 26 Ona pak øekla: Poslyš mne, pane mùj. Jako jest živa duše tvá, pane mùj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu. 27 Za toto dítì jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbì mé to, èehož jsem prosila od nìho. 28 Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýꜜ jest Hospodinu. A uèinil tu poklonu Hospodinu.