1 I modlila se Anna a øekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh mùj v Hospodinu; rozšíøila se ústa má proti nepøátelùm mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém. 2 Neníꜜ žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromì tebe, neníꜜ žádný tak silný jako Bùh náš. 3 Nemluvtež již více hrdì, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bùh silný vševìdoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují. 4 Luèištì i silní potøíni jsou, a mdlí opásáni jsou silou. 5 Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití pøestali laènìti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dìtí mìla, zemdlena jest. 6 Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí. 7 Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje. 8 Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dìdiènì jim dal; nebo Hospodinovy jsou stìžeje zemì, na nichž založil okršlek. 9 Onꜜ ostøíhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmì umlknou; nebo ne v síle záleží síla èlovìka. 10 Kteøíž se protiví Hospodinu, setøíni budou, na takové s nebe høímati bude. Hospodin souditi bude konèiny zemì, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého. 11 I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko pøisluhovalo Hospodinu pøi knìzi Elí. 12 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina. 13 Nebo tìch knìží obyèej pøi lidu byl: Kdokoli obìtoval obìt, pøicházel knìžský mládenec, když se maso vaøilo, maje v ruce své hák tøízubý, 14 A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobì bral knìz. Tak èinívali všemu lidu Izraelskému, kteøíž tam pøicházeli do Sílo. 15 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, pøicházel mládenec knìžský a øíkal èlovìku, kterýž obìtoval: Dej masa, aꜜ upeku knìzi, nebo nevezme od tebe masa vaøeného, ale surové. 16 Jemuž odpovìdìl-li èlovìk ten: Nechꜜ jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobì, èehož žádá duše tvá, on øíkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu. 17 I byl to høích mládencù tìch pøed Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obìtmi Hospodinovými. 18 Samuel pak pøisluhoval pøed Hospodinem, mládenèek, odìný jsa efodem lnìným. 19 A matka jeho dìlávala mu suknièku malou, a pøinášela jemu každého roku, když pøicházela s mužem svým k obìtování obìti výroèní. 20 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, øka: Dejž tobì Hospodin símì z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své. 21 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž poèala a porodila tøi syny a dvì dcery. Ale mládenèek Samuel rostl pøed Hospodinem. 22 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky vìci, kteréž èinili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž pøisluhovaly u dveøí stánku úmluvy. 23 I øekl jim: Proè èiníte takové vìci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto. 24 Nikoli, synové moji, neboꜜ není dobrá povìst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinùv. 25 Zhøeší-li èlovìk proti èlovìku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhøeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o nìho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtìl zbíti Hospodin. 26 Ale mládenèek Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož pøed Hospodinem, tak i pøed lidmi. 27 I pøišel muž Boží k Elí a øekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrnì nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptì, v domì Faraonovì? 28 A vyvolil jsem ho sobì ze všech pokolení Izraelských za knìze, aby obìtoval na oltáøi mém, a aby kadil vonnými vìcmi a nosil efod pøede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé obìti synù Izraelských. 29 Proè pošlapáváte obìt mou, i suchou obìt mou, kterouž jsem pøikázal v pøíbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obìtí suchých Izraele lidu mého. 30 Protož praví Hospodin Bùh Izraelský: Øeklꜜ jsem byl zajisté, dùm tvùj a dùm otce tvého pøisluhovati mìl pøede mnou až na vìky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo tìch, kteøíž mne ctí, poctím, kteøíž pak mnou pohrdají, v pohrdání pøijdou. 31 Aj, dnové pøicházejí, že odetnu rámì tvé a rámì domu otce tvého, aby nebylo starce v domì tvém. 32 A vidìti budeš protivníka v pøíbytku Pánì, ve všem, èehož Bùh štìdøe udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domì tvém po všecky dny. 33 A aèkoli nevyhladím do konce muže od oltáøe svého, abych trápil oèi tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v vìku vyspìlém. 34 A to mìj za znamení, což pøijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou. 35 Vzbudím pak sobì knìze vìrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdìlám jemu dùm stálý, aby pøisluhoval pøed pomazaným mým po všecky dny. 36 A budeꜜ, že kdožkoli pozùstane z domu tvého, pøijde, aby se poklonil jemu, pro peníz støíbrný a pro skyvu chleba, a øekne: Pøipusꜜ mne, prosím, k jedné tøídì knìžské, abych jedl chléb.