17
1 Tedy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živꜜ jest Hospodin Bùh Izraelský, pøed jehož oblíèejem stojím, že nebude tìchto let rosy ani deštì, jediné vedlé øeèi mé. 2 I stalo se slovo Hospodinovo k nìmu, økoucí: 3 Odejdi odsud a obraꜜ se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu. 4 A budeš z toho potoka píti, krkavcùm pak jsem pøikázal, aby tì tam krmili. 5 Kterýž odšed, uèinil, jakž mu pøikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se pøi potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu. 6 A krkavci pøinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého veèera, a z potoka pil. 7 Tedy po pøebìhnutí dnù nìkterých vysechl ten potok, nebo nebylo žádného deštì v té zemi. 8 I stalo se slovo Hospodinovo k nìmu, økoucí: 9 Vstaò a jdi do Sarepty Sidonské, a buï tam. Aj, pøikázal jsem ženì vdovì, aby tì živila. 10 Kterýž vstav, šel do Sarepty, a pøišel k bránì mìsta, a aj, žena vdova sbírala tu døíví. A zavolav jí, øekl: Medle, pøines mi trochu vody v nádobì, abych se napil. 11 A když šla, aby pøinesla, zavolal jí zase a øekl: Medle, pøines mi také kousek chleba v ruce své. 12 I odpovìdìla: Živꜜ jest Hospodin Bùh tvùj, žeꜜ nemám žádného chleba, ani podpopelného, kromì hrsti mouky v kbelíku a malièko oleje v nádobce, a aj, sbírám dvì døevì, abych šla a pøipravila to sobì a synu svému, abychom snìdouce to, za tím zemøíti musili. 13 I øekl jí Eliáš: Neboj se. Jdi a uèiò, jakž jsi øekla, a však udìlej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a pøines mi; potom sobì a synu svému udìláš. 14 Neboꜜ toto praví Hospodin Bùh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Hospodin déšꜜ na zemi. 15 I šla a uèinila vedlé øeèi Eliášovy, a jedla ona i on i èeled její až do tìch dní. 16 Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé øeèi Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše. 17 A když to pøebìhlo, stalo se, že se roznemohl syn ženy, paní toho domu, a byla nemoc jeho velmi tìžká, tak že nezùstalo v nìm dýchání. 18 Protož øekla Eliášovi: Co mnì a tobì, muži Boží? Pøišel jsi ke mnì, abys mi pøipomenul nepravost mou, a umoøil syna mého? 19 Kterýž odpovìdìl jí: Dej sem syna svého. A vzav ho z lùna jejího, vnesl jej na síò, kdež sám pøebýval, a položil ho na lùžko své. 20 Tedy volal k Hospodinu a øekl: Hospodine Bože mùj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umoøil syna jejího? 21 A roztáh se nad dítìtem po tøikrát, zvolal k Hospodinu a øekl: Hospodine Bože mùj, prosím, nechꜜ se navrátí duše dítìte tohoto do vnitøností jeho. 22 I vyslyšel Hospodin hlas Eliášùv, a navrátila se duše dítìte do vnitøností jeho, i ožilo. 23 A vzav Eliáš dítì, snesl je z sínì do domu, a dal je matce jeho. I øekl Eliáš: Pohleï, syn tvùj živ jest. 24 Tedy øekla žena Eliášovi: Jižꜜ jsem nyní poznala, že jsi muž Boží, a že øeè Hospodinova v ústech tvých jest pravá.