1 Uslyševši pak královna z Sáby povìst o Šalomounovi a jménu Hospodinovu, pøijela, aby zkusila jeho v pohádkách. 2 A pøijevši do Jeruzaléma s poètem velmi velikým, s velbloudy nesoucími vonné vìci a zlata velmi mnoho i kamení drahého, pøišla k Šalomounovi, a mluvila s ním o všecko, což mìla v srdci svém. 3 Jížto odpovìdìl Šalomoun na všecka slova její. Nebylo nic skrytého pøed králem, naè by jí neodpovìdìl. 4 Protož uzøevši královna z Sáby všecku moudrost Šalomounovu i dùm, kterýž byl ustavìl, 5 Též pokrmy stolu jeho, i sedání a stávání služebníkù pøisluhujících jemu, i roucha jejich, šeòkýøe také jeho, i stupnì, kterýmiž vstupoval k domu Hospodinovu, zdìsila se náramnì. 6 A øekla králi: Praváꜜ jest øeè, kterouž jsem slyšela v zemi své, o vìcech tvých a o moudrosti tvé, 7 Ješto jsem nechtìla vìøiti øeèem, až jsem pøijela a uzøela oèima svýma. Ale aj, není mi praveno ani polovice; pøevýšil jsi moudrostí a dobrotou povìst tu, kterouž jsem slyšela. 8 Blahoslavení muži tvoji, a blahoslavení služebníci tvoji, kteøíž stojí pøed tebou vždycky, a slyší moudrost tvou. 9 Budiž Hospodin Bùh tvùj požehnaný, kterýž tì sobì oblíbil, aby tì posadil na stolici Izraelské, proto že miluje Hospodin Izraele na vìky, a ustanovil tì králem, abys èinil soud a spravedlnost. 10 I dala králi sto a dvadceti centnéøù zlata, a vonných vìcí velmi mnoho, i kamení drahého, aniž bylo kdy více pøivezeno takových vonných vìcí tak mnoho, jako darovala královna z Sáby králi Šalomounovi. 11 (Lodí také Chíramova, kteráž pøinášela zlato z Ofir, pøivezla z Ofir døíví almugim velmi mnoho i kamení drahého. 12 I nadìlal král z toho døíví almugim zábradel k domu Hospodinovu, i k domu královu, též harf a louten zpìvákùm, aniž jest kdy pøivezeno takového døíví almugim, ani vidíno do dnešního dne.) 13 Král také Šalomoun dal královnì z Sáby vedlé vší vùle její, èehož požádala, nad to, což jí Šalomoun daroval darem královským. Potom se navrátila do zemì své ona i služebníci její. 14 Byla pak váha toho zlata, kteréž pøicházelo Šalomounovi na každý rok, šest set šedesáte šest centnéøù zlata, 15 Kromì toho, co pøicházelo od kupcù a prodavaèù vonných vìcí, a ode všech králù Arabských i vývod zemì. 16 A protož nadìlal král Šalomoun dvì stì štítù z zlata taženého, šest set zlatých dával na každý štít, 17 A tøi sta pavéz z taženého zlata, tøi libry zlata dal na každou pavézu. I složil je král v domì lesu Libánského. 18 Udìlal také král stolici z kostí slonových velikou, a obložil ji zlatem ryzím. 19 Šest stupòù bylo k té stolici, a vrch okrouhlý byl na stolici od zadní strany její, a zpolehadla rukám s obou stran té stolice, a dva lvové stáli u zpolehadel. 20 A dvanácte lvù stálo tu na šesti stupních s obou stran. Nebylo nic takového uèinìno v žádných královstvích. 21 Nadto všecky nádoby krále Šalomouna, jichž ku pití užívali, byly zlaté, a všecky nádoby v domì lesu Libánského byly z zlata nejèistšího. Nic nebylo od støíbra, aniž ho sobì co vážili ve dnech Šalomounových. 22 Nebo mìl král lodí moøské s lodími krále Chírama. Jednou ve tøech letech vracely se ty lodí moøské, pøinášející zlato a støíbro, kosti slonové, a opice a pávy. 23 I zveleben jest král Šalomoun nad všecky krále zemské v bohatství a v moudrosti. 24 Proèež všickni obyvatelé zemì žádostivi byli vidìti tváø Šalomounovu, aby slyšeli moudrost jeho, kterouž složil Bùh v srdci jeho. 25 A pøinášeli jeden každý dary své, nádoby støíbrné a nádoby zlaté, roucha a zbroj, i vonné vìci, konì a mezky, a to každého roku, 26 Tak že nashromáždil Šalomoun vozù a jezdcù, a mìl tisíc a ètyøi sta vozù a dvanácte tisíc jezdcù, kteréž rozsadil v mìstech vozù, a pøi králi v Jeruzalémì. 27 I složil král støíbra v Jeruzalémì jako kamení, a cedrového døíví jako planého fíkoví, kteréž roste v údolí u velikém množství. 28 Pøivodili také Šalomounovi konì z Egypta a koupì rozlièné; nebo kupci královští brávali koupì rozlièné za slušnou mzdu, 29 A vodívali spøež vozníkù z Egypta za šest set lotù støíbra, konì pak jednoho za sto a padesáte, a tak všechnìm králùm Hetejským a králùm Syrským oni dodávali.