1 V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé, i dceru Faraonovu, i Moábské, Ammonitské, Idumejské, Sidonské a Hetejské, 2 Z národù tìch, kteréž zapovìdìl Hospodin synùm Izraelským, øka: Nebudete se smìšovati s nimi, aniž se oni budou smìšovati s vámi, neboꜜ by naklonili srdce vaše k bohùm svým. K tìm pøilnul Šalomoun milostí, 3 Tak že mìl žen královen sedm set a ženin tøi sta. I odvrátily ženy jeho srdce jeho. 4 Stalo se tedy, že když se zstaral Šalomoun, ženy jeho naklonily srdce jeho k bohùm cizím, tak že nebylo srdce jeho celé pøi Hospodinu Bohu jeho, jako bylo srdce Davida otce jeho. 5 Ale obrátil se Šalomoun k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch, ohavnosti Ammonské. 6 I èinil Šalomoun to, což se nelíbilo Hospodinu, a nenásledoval cele Hospodina, jako David otec jeho. 7 Tedy vystavìl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na hoøe, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synù Ammon. 8 A tak vzdìlal všechnìm ženám svým z cizího národu, kteréž kadily a obìtovaly bohùm svým. 9 I rozhnìval se Hospodin na Šalamouna, proto že se uchýlilo srdce jeho od Hospodina Boha Izraelského, kterýž se jemu byl ukázal po dvakrát, 10 A zapovìdìl jemu tu vìc, aby nechodil po bozích cizích. Ale neostøíhal toho, což byl pøikázal Hospodin. 11 Protož øekl Hospodin Šalomounovi: Ponìvadž se to nalezlo pøi tobì, a neostøíhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých, kterážꜜ jsem pøikázal, vìz, že odtrhnu království toto od tebe, a dám je služebníku tvému. 12 A však za dnù tvých neuèiním toho pro Davida otce tvého, než z ruky syna tvého odtrhnu je. 13 Všeho pak království neodtrhnu, ale pokolení jednoho zanechám synu tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém, kterýž jsem vyvolil. 14 A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi, Adada Idumejského z semene královského, kterýž byl v zemi Idumejské. 15 Nebo stalo se, když bojoval David proti Idumejským, a Joáb kníže vojska vytáhl, aby pochoval zmordované, a pobil všecky pohlaví mužského v zemi Idumejské, 16 (Za šest zajisté mìsícù byl tam Joáb se vším lidem Izraelským, dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské), 17 Že tehdáž utekl Adad sám, a nìkteøí muži Idumejští z služebníkù otce jeho s ním, aby šli do Egypta. Adad pak byl pachole neveliké. 18 Kteøíž jdouce z Madian, pøišli do Fáran, a vzavše s sebou nìkteré muže z Fáran, pøišli do Egypta k Faraonovi, králi Egyptskému, kterýž dal jemu dùm, i stravou opatøil ho, dal jemu také i zemi. 19 A tak nalezl Adad milost velikou pøed Faraonem, tak že jemu dal za manželku sestru ženy své, sestru Tafnes královny. 20 I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata, a odchovala ho Tafnes v domu Faraonovu. I byl Genubat v domì Faraonovì mezi syny Faraonovými. 21 Když pak uslyšel Adad v Egyptì, že by usnul David s otci svými, a že umøel i Joáb kníže vojska, tedy øekl Adad Faraonovi: Propusꜜ mne, aꜜ jdu do zemì své. 22 Jemuž øekl Farao: Èehožꜜ se nedostává u mne, že chceš odjíti do zemì své? I øekl: Nièeho, a však vždy mne propusꜜ. 23 Vzbudil ještì Bùh proti nìmu protivníka, Rázona syna Eliadova, kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby, pána svého, 24 A shromáždiv k sobì muže, byl knížetem roty, když je David hubil. Protož odšedše do Damašku, bydlili v nìm a kralovali v Damašku. 25 I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy; a to bylo nad to zlé, kteréž mu èinil Adad. I mìl v ošklivosti Izraele, když kraloval v Syrii. 26 Jeroboám také syn Nebatùv Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua), služebník Šalomounùv, pozdvihl ruky proti králi. 27 A tato byla pøíèina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi: Že vystavìv Šalomoun Mello, zavøel mezeru mìsta Davidova otce svého. 28 Jeroboám pak byl muž silný a udatný. Protož vida Šalomoun mládence, že by pracovitý byl, ustanovil ho nade všemi platy z domu Jozefa. 29 I stalo se téhož èasu, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel jej prorok Achiáš Silonský na cestì, jsa odín rouchem novým. A byli sami dva na poli. 30 Tedy ujav Achiáš roucho nové, kteréž mìl na sobì, roztrhal je na dvanácte kusù. 31 A øekl Jeroboámovi: Vezmi sobì deset kusù; nebo takto praví Hospodin Bùh Izraelský: Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy, a dám tobì desatero pokolení. 32 Jedno toliko pokolení zùstane jemu pro služebníka mého Davida, a pro mìsto Jeruzalém, kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských, 33 Proto že opustili mne, a klanìli se Astarot bohyni Sidonské, a Chámos bohu Moábskému, i Moloch bohu Ammonskému, a nechodili po cestách mých, aby èinili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a soudy mé, jako David otec jeho. 34 A však neodejmu nièeho z království z rukou jemu; nebo vùdcím zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého, kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostøíhal pøikázaní mých a ustanovení mých. 35 Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobì z nìho desatero pokolení, 36 Synu pak jeho dám jedno pokolení, aby zùstala svíce Davidovi služebníku mému po všecky dny pøede mnou v mìstì Jeruzalémì, kteréž jsem sobì vyvolil, aby tam jméno mé pøebývalo. 37 A tak tebe vezmu, abys kraloval ve všech vìcech, kterýchž by žádala duše tvá, a budeš králem nad Izraelem. 38 Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což pøikáži tobì, a choditi budeš po cestách mých, a èiniti to, což mi se líbí, ostøíhaje ustanovení mých a pøikázaní mých, jako èinil David služebník mùj: budu s tebou a vzdìlám tobì dùm stálý, jako jsem vzdìlal Davidovi, a dám tobì lid Izraelský. 39 Potrápímꜜ zajisté semene Davidova pro tu vìc, a však ne po všecky dny. 40 Pro tu pøíèinu chtìl Šalomoun zabiti Jeroboáma. Kterýž vstav, utekl do Egypta k Sesákovi králi Egyptskému, a byl v Egyptì, dokudž neumøel Šalomoun. 41 Jiné pak vìci Šalomounovy, kteréž èinil, i moudrost jeho vypsány jsou v knize èinù Šalomounových. 42 Dnù pak, v nichž kraloval Šalomoun v Jeruzalémì nade vším Izraelem, bylo ètyøidceti let. 43 I usnul Šalomoun s otci svými, a pochován jest v mìstì Davida otce svého. Kraloval pak Roboám syn jeho místo nìho.