1 Král pak David sstaral se a sešel vìkem, a aèkoli jej šaty pøikrývali, však nemohl se zahøívati. 2 I øekli jemu služebníci jeho: Nechꜜ pohledají pánu našemu králi dìveèky panny, kteráž by byla pøi králi a opatrovala jej, a aby spala v lùnu jeho, a zahøívala pána našeho krále. 3 A protož hledajíce dìveèky krásné ve všech konèinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a pøivedli ji k králi. 4 Kterážto dìveèka byla velmi krásná. I opatrovala krále a pøisluhovala jemu, ale král jí nepoznal. 5 Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, øíkaje: Jáꜜ budu kralovati. I najednal sobì vozù a jezdcù, a padesáte mužù, kteøíž by bìhali pøed ním. 6 A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby øekl: Proè jsi to uèinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi. 7 I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knìzem, kteøíž napomáhali Adoniášovi. 8 Ale Sádoch knìz a Banaiáš syn Joiadùv, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní pøednìjší, kteréž mìl David, nebyli s Adoniášem. 9 Tedy nabil Adoniáš ovcí a volù a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratøí svých synù královských, i všech mužù Judských, služebníkù králových. 10 Nátana však proroka a Banaiáše a jiných pøednìjších mužù, ani Šalomouna bratra svého nepozval. 11 I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounovì, øka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom? 12 Protož nyní poï, prosím, a dámꜜ radu, kterouž vysvobodíš život svùj, i život syna svého Šalomouna. 13 Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane mùj králi, nepøisáhl služebnici své, øka: Šalomoun syn tvùj kralovati bude po mnì, a onꜜ sedìti bude na stolici mé? Proèež tedy kraluje Adoniáš? 14 A aj, když ty ještì tam mluviti budeš s králem, pøijduꜜ za tebou a doplním øeè tvou. 15 A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská pøisluhovala králi. 16 Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto øekl král: Což chceš? 17 I odpovìdìla jemu: Pane mùj, ty jsi pøisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, øka: Šalomoun syn tvùj kralovati bude po mnì, a on sedìti bude na stolici mé. 18 A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane mùj králi, nic nevíš o tom. 19 Nebo nabiv volù a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synù královských, i Abiatara knìze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval. 20 Ješto ty, pane mùj králi, víš, že oèi všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by sedìti mìl na stolici pána mého krále po tobì. 21 Sic jinak bude to, když usne pán mùj král s otci svými, že já a syn mùj Šalomoun budeme jako høíšníci. 22 A aj, když ještì ona mluvila s králem, pøišel Nátan prorok. 23 I oznámili králi, økouce: Aj, teï Nátan prorok. A tak všel pøed krále, a poklonil se jemu tváøí svou až k zemi. 24 Zatím øekl Nátan: Pane mùj králi, ty-lis povìdìl: Adoniáš kralovati bude po mnì, a on sedìti bude na stolici mé? 25 Nebo odšed dnes, nabil volù a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara knìze. A hle, oni jedí a pijí pøed ním, a praví: Živ buï král Adoniáš. 26 Mne pak služebníka tvého, a Sádocha knìze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval. 27 Tak-liž jest ode pána mého krále naøízeno? Mnì jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude sedìti na stolici pána mého krále po tobì? 28 A odpovídaje král David, øekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši pøed krále, stála pøed ním. 29 I pøisáhl král, øka: Živꜜ jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí, 30 Že jakož jsem pøisáhl tobì skrze Hospodina Boha Izraelského, øka, že syn tvùj Šalomoun kralovati bude po mnì, a on sedìti bude na stolici mé místo mnì, takꜜ uèiním dnes. 31 A naklonivši hlavy Betsabé tváøí k zemi, poklonu uèinila králi a øekla: Živ buï pán mùj král David na vìky. 32 Øekl ještì král David: Zavolejte ke mnì Sádocha knìze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteøížto vešli pøed krále. 33 I øekl jim král: Vezmìte s sebou služebníky pána svého, a vsaïte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veïte ji k Gihonu. 34 I pomaže ho tam Sádoch knìz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buï král Šalomoun. 35 Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž pøijda, sedìti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebꜜ jsem jemu pøikázal, aby byl vùdcí nad Izraelem i nad Judou. 36 A odpovídaje Banaiáš syn Joiadùv králi, øekl: Amen. Zpùsobiž to Hospodin, Bùh pána mého krále. 37 A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida. 38 A tak šli dolù Sádoch knìz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadùv, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu. 39 Vzal také Sádoch knìz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a øekl všecken lid: Živ buï král Šalomoun. 40 I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpìvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich. 41 Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteøíž byli s ním, (byli pak již pojedli), slyše také i Joáb zvuk trouby, øekl: Jaký to zvuk v mìstì hluèících? 42 A když on ještì mluvil, aj, Jonata syn Abiatara knìze pøišel, jemuž øekl Adoniáš: Pøistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš. 43 Tedy odpovídaje Jonata, øekl Adoniášovi: Právì jižtì pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále. 44 Nebo poslal s ním král Sádocha knìze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou. 45 I pomazali jej Sádoch knìz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hluèelo mìsto. Toꜜ jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli. 46 Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou. 47 Nýbrž i služebníci královští pøišli, aby dobroøeèili pánu našemu, králi Davidovi, økouce: Uèiniž slavné Bùh tvùj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém. 48 Ano i král takto øekl: Požehnaný Hospodin Bùh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trùnu mém, a abych na to oèima svýma hledìl. 49 I pøedìšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteøíž byli pøi Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou. 50 Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohù oltáøe. 51 I povìdìli Šalomounovi, økouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohù oltáøe a praví: Nechꜜ mi pøisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého meèem. 52 I øekl Šalomoun: Bude-li muž stateèný, nespadneꜜ vlas s nìho na zem; pakliꜜ co zlého na nìm nalezeno bude, umøeꜜ. 53 Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáøe. Kterýž pøišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž øekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.