1 Následovníci moji buïte, jako i já Kristùv. 2 Chválímꜜ pak vás, bratøí, že všecky vìci mé v pamìti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte. 3 Chciꜜ pak, abyste vìdìli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bùh. 4 Každý muž, modle se aneb prorokuje s pøikrytou hlavou, ohyžïuje hlavu svou. 5 Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepøikrytou hlavou, ohyžïuje hlavu svou; nebo jednostejná vìc jest, jako by se oholila. 6 Nebo nezavíjí-liꜜ žena hlavy své, nechažꜜ se také ostøíhá. Pakli jest mrzká vìc ženì oholiti se neb ostøíhati, nechažꜜ se zavíjí. 7 Mužꜜ nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest. 8 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže. 9 Není zajisté muž stvoøen pro ženu, ale žena pro muže. 10 Protož máꜜ žena míti obestøení na hlavì pro andìly. 11 Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu. 12 Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak vìci z Boha. 13 Vy sami mezi sebou suïte, sluší-li se ženì s nepøikrytou hlavou modliti Bohu. 14 Zdaliž vás i samo pøirození neuèí, žeꜜ jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy? 15 Ale ženì míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí. 16 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myꜜ takového obyèeje nemáme, ani církev Boží. 17 Toto pak pøedkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte. 18 Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždìní, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a ponìkud tomu vìøím. 19 Neboꜜ musejí i kacíøstva mezi vámi býti, aby právì zbožní zjeveni byli mezi vámi. 20 A tak když se scházíte vespolek, jižꜜ to není veèeøi Pánì jísti, 21 Ponìvadž jeden každý nejprv veèeøi svou pøijímá v jedení, a tu nìkdo laèní, a jiný se pøepil. 22 A což pak domù nemáte k jedení a ku pití? Èili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteøíž nemají hojnosti pokrmù? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistì nechválím. 23 Já zajisté pøijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, 24 A díky èiniv, lámal a øekl: Vezmìte, jezte, to jest tìlo mé, kteréž se za vás láme. To èiòte na mou památku. 25 Takž i kalich, když poveèeøel, øka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To èiòte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. 26 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Pánì zvìstujte, dokavadž nepøijde. 27 A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Pánì nehodnì, vinen bude tìlem a krví Pánì. 28 Zkusiž tedy sám sebe èlovìk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. 29 Nebo kdož jí a pije nehodnì, odsouzení sobì jí a pije, nerozsuzuje tìla Pánì. 30 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, 31 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. 32 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme pouèováni, abychom s svìtem nebyli odsouzeni. 33 A tak, bratøí moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé èekávejte. 34 Pakli kdo laèní, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak vìci, když pøijdu, zøídím.