1 O tìch pak vìcech, kteréž modlám obìtovány bývají, víme, že všickni známost máme. A známost nadýmá, ale láska vzdìlává. 2 Zdá-li se pak komu, že nìco umí, ještì nic nepoznal, tak jakž by mìl znáti. 3 Ale jestliže kdo miluje Boha, tenꜜ jest vyuèen od nìho. 4 A protož o pokrmích, kteøíž se modlám obìtují, toto dím: Víme, že modla na svìtì nic není a že není jiného žádného Boha nežli jeden. 5 Nebo aèkoli jsou nìkteøí, ješto slovou bohové, i na nebi i na zemi, (jakož jsou mnozí bohové a páni mnozí,) 6 Ale my máme jediného Boha Otce, z nìhož všecko, a my v nìm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze nìhož všecko, i my skrze nìho. 7 Ale ne ve všechꜜ jest to umìní. Nebo nìkteøí se zlým svìdomím pro modlu až dosavad jako modlám obìtované jedí, a svìdomí jejich, jsuci mdlé, poskvròuje se. 8 Neèiníꜜ pak nás pokrm vzácných Bohu. Nebo budeme-li jísti, nic tím lepší nebudeme, a nebudeme-li jísti, nic horší nebudeme. 9 Ale vizte, aꜜ by snad ta vaše moc nebyla k urážce mdlým. 10 Nebo uzøí-li kdo tebe, majícího známost, a ty sedíš pøi pokrmu modlám obìtovaném, zdaliž svìdomí toho, kterýž jest mdlý, nebude pøivedeno k tomu, aby také jedl modlám obìtované? 11 I zahyneꜜ bratr mdlý, (pro tvé to vìdìní), za kteréhož Kristus umøel. 12 A tak høešíce proti bratøím, a urážejíce svìdomí jejich mdlé, proti Kristu høešíte. 13 A protož jestližeꜜ pohoršuje pokrm bližního mého, nebudu jísti masa na vìky, abych nezhoršil bratra svého.