1 O èemž jste mi pak psali, k tomuꜜ vám toto odpovídám: Dobréꜜ by bylo èlovìku ženy se nedotýkati. 2 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou mìj a jedna každá mìj muže svého. 3 Muž k ženì povinnou pøívìtivost okazuj, a tak podobnì i žena muži. 4 Žena vlastního tìla svého v moci nemá, ale muž; též podobnì i muž tìla svého vlastního v moci nemá, ale žena. 5 Nezbavujte jeden druhého, leè by to bylo z spoleèného svolení na èas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbì; a potom zase k témuž se navraꜜte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši. 6 Ale toꜜ pravím podle dopuštìní, ne podle rozkazu. 7 Nebo chtìl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svùj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak. 8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zùstali jako i já. 9 Pakliꜜ se nemohou zdržeti, nechažꜜ v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se. 10 Vdaným pak pøikazuji ne já, ale Pán, øka: Manželka od muže neodcházej. 11 Pakliꜜ by odešla, zùstaniž nevdaná, anebo smiø se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštìj ženy. 12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevìøící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštìjž jí. 13 A má-li která žena muže nevìøícího, a on chce býti s ní, nepropouštìj ho. 14 Posvìcenꜜ jest zajisté nevìøící muž pro ženu vìøící, a žena nevìøící posvìcena jest pro muže; sic jinak dìti vaši neèistí by byli, ale nyní svatí jsou. 15 Pakliꜜ nevìøící odjíti chce, nechaꜜ jde. Neníꜜ manem bratr neb sestra v takové vìci, ale ku pokoji povolal nás Bùh. 16 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu? 17 Ale jakž jednomu každému odmìøil Bùh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choï. A takꜜ ve všech církvech øídím. 18 Obøezaný nìkdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobøezání; pakli kdo v neobøízce povolán, neobøezuj se. 19 Nebo obøízka nic není, a neobøízka také nic není, ale zachovávání pøikázání Božích. 20 Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zùstávej. 21 Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, radìji toho užívej. 22 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Pánì. Též podobnì kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristùv. 23 Za mzdu koupeni jste, nebuïtež služebníci lidští. 24 Jeden každý, jakž povolán jest, bratøí, v tom zùstávej pøed Bohem. 25 O pannách pak pøikázání Pánì nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal vìrným býti. 26 Za toꜜ pak mám, že jest to dobré pro nastávající potøebu, totiž že jest dobré èlovìku tak býti. 27 Pøivázán-lis k ženì, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy. 28 Pakli bys ses i oženil, nezhøešils, a vdala-li by se panna, nezhøešila; ale trápení tìla míti budou takoví; jáꜜ pak vám odpouštím. 29 Ale totoꜜ vám pravím, bratøí, protože èas ostatní jest ukrácený: náležíꜜ tedy, aby i ti, kteøíž mají ženy, byli, jako by jich nemìli. 30 A kteøíž plaèí, jako by neplakali, a kteøíž se radují, jako by se neradovali, a kteøíž kupují, jako by nevládli, 31 A kteøíž užívají tohoto svìta, jako by neužívali. Neboꜜ pomíjí zpùsob tohoto svìta. 32 A já bych rád chtìl, abyste vy bez peèování byli. Nebo kdo ženy nemá, peèuje o to, což jest Pánì, kterak by se líbil Pánu. 33 Ale kdo se oženil, peèuje o vìci tohoto svìta, kterak by se líbil ženì. 34 Rozdílnéꜜ jsou jistì žena a panna. Nevdaná peèuje o to, což jest Pánì, aby byla svatá i tìlem i duchem, ale vdaná peèuje o vìci svìta, kterak by se líbila muži. 35 Totoꜜ pak pravím proto, abych vám to, což jest užiteènìjšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušnì a pøípadnì Pána se pøídrželi bez všeliké roztržitosti. 36 Pakli kdo za neslušnou vìc své pannì pokládá pomíjení èasu k vdání, a tak by se státi mìlo, uèiò, jakžkoli chce, nezhøeší. Nechažꜜ ji vdá. 37 Ale kdož jest se pevnì ustavil v srdci svém, a není mu toho potøeba, ale v moci má vlastní vùli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobøe èiní. 38 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobøe èiní, ale kdo nevdává, lépe èiní. 39 Žena pøivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umøel muž její, svobodná jest; mùž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu. 40 Ale blahoslavenìjší jest, zùstala-li by tak, podle mého soudu. Mámꜜ pak za to, žeꜜ i já mám Ducha Božího.