1 Říkám tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, [z] pokolení Benjamínova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká: 3 “Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a [i] mně usilují o život!” 4 Co mu ale říká Boží odpověď? “Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Bálem.” 5 A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti. 6 (A jestliže [podle] milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost již nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již [to] není milost; jinak již skutek není skutek.) 7 Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení [toho] dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni. 8 Jak je napsáno: “Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.” 9 A David říká: “Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou. 10 [Dej], ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni.” 11 Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece [přišlo] spasení k pohanům, aby [to] v nich vzbudilo žárlivost. 12 Jestliže pak jejich poklesek [znamená] bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více [bude] jejich plnost? 13 Vám pohanům pak říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji [Boha za] svou službu, 14 zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost [těch, kdo jsou] mé tělo, a některé z nich zachránit. 15 Neboť jestliže jejich odmítnutí [znamená] smíření světa, co [teprve jejich] přijetí, ne-li život z mrtvých? 16 Jsou-li totiž svaté prvotiny, [je svaté] i těsto. A je-li svatý kořen, [jsou svaté] i větve. 17 Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy, 18 nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, [pamatuj, že] ne ty neseš kořen, ale kořen tebe. 19 Řekneš tedy: “Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.” 20 Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se. 21 Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, [věz,] že by neušetřil ani tebe. 22 Pohleď tedy [na] Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li [ovšem] v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty. 23 Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu. 24 Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří [jsou] přirozenými [větvemi], naroubováni do své vlastní olivy? 25 Neboť nechci, bratři, abyste neznali toto tajemství (abyste nebyli moudří sami před sebou), že Izraeli nastala částečná zatvrzelost, dokud nevejde plnost pohanů. 26 A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: “Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. 27 A toto [bude] má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy.” 28 Ohledně evangelia [jsou] tedy nepřátelé kvůli vám, ale ohledně vyvolení [jsou Boží] milovaní kvůli otcům. 29 [Svých] darů a povolání přece Bůh nelituje! 30 Vždyť tak jako jste vy kdysi byli neposlušní Bohu, ale nyní se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, 31 tak i oni nyní neuposlechli, aby se pro milosrdenství [udělené] vám i jim dostalo milosrdenství. 32 Neboť Bůh zavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. 33 Ó, hloubko bohatství Boží moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné [jsou] jeho soudy a jak nevystižitelné jeho cesty! 34 Vždyť “kdo poznal Pánovu mysl? A kdo se stal jeho poradcem?” 35 Anebo “kdo mu [něco] dal předem a bude mu [to] odplaceno?” 36 Neboť z něj a skrze něj a pro něj [jsou] všechny věci. Jemu [buď] sláva na věky! Amen.