1 Je-li tedy v Kristu nějaké povzbuzení, je-li nějaké potěšení lásky, je-li nějaké společenství Ducha, je-li nějaký soucit a milosrdenství, 2 dovršte mou radost: smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, [buďte] jedné duše a jedné mysli. 3 Nic [nedělejte] pod vlivem ctižádosti nebo ješitnosti, ale v pokoře pokládejte jedni druhé za přednější než sami sebe. 4 Ať si každý nehledí [jen] svého, ale každý také toho, co [je] druhých. 5 Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké [bylo] v Kristu Ježíši, 6 který ačkoli se nacházel v Božím způsobu [existence], nepovažoval to, že je roven Bohu, za kořist, 7 ale zmařil sám sebe, když přijal způsob služebníka a stal se podobným lidem. 8 A když se ocitl v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. 9 Proto ho Bůh také povýšil nade [všechno] a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby ve jménu Ježíše pokleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí 11 a každý jazyk [aby] vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus [je] Pán. 12 Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, nejen když jsem byl přítomen, ale nyní mnohem více, když jsem nepřítomen, s bázní a chvěním uskutečňujte spasení svých duší. 13 Vždyť ten, kdo ve vás podle [své] dobré vůle působí chtění i činění, je Bůh! 14 Všechno dělejte bez reptání a pochybování, 15 abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez vady uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, v němž záříte jako světla ve světě. 16 Pevně se držte slova života, abych se v Kristův den mohl chlubit, že jsem neběžel nadarmo ani se nadarmo nenamáhal. 17 Jestliže ale [začínám] být obětován pro oběť a službu vaší víře, raduji se a raduji se spolu s vámi všemi. 18 Stejně se tedy radujte i vy a radujte se spolu se mnou. 19 Mám naději v Pánu Ježíši, že k vám brzy pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dozvím, jak se vám daří. 20 Nemám totiž nikoho stejně smýšlejícího, kdo by se opravdově staral o vaše [věci], 21 neboť všichni hledají svůj vlastní [prospěch] a ne [prospěch] Ježíše Krista. 22 O něm však víte, jak se osvědčil, že jako syn otci sloužil [spolu] se mnou v evangeliu. 23 Toho tedy doufám pošlu, hned jak uvidím, co se mnou [bude]. 24 Spoléhám však v Pánu [na to], že [k vám] brzy přijdu i sám. 25 Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, vašeho vyslance a služebníka k mojí potřebě. 26 Toužil totiž po vás všech a byl znepokojen, protože jste slyšeli, že byl zesláblý. 27 A vskutku byl zesláblý až k smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. 28 Posílám ho tedy tím ochotněji, abyste se zaradovali, když ho znovu uvidíte, a já abych byl méně zarmoucen. 29 Přijměte ho tedy v Pánu s veškerou radostí a mějte takové [lidi] v úctě. 30 Vždyť se pro Kristovo dílo přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, co chybělo ve vaší službě vůči mně.