1 Potom se k němu sešli farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. 2 A když uviděli některé jeho učedníky jíst chleby nečistýma (to jest neumytýma) rukama, rozzlobili se. 3 Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. 4 [Když přijdou] z trhu, nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, [jako] očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. 5 Farizeové a zákoníci se ho potom zeptali: “Proč tvoji učedníci nežijí podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?” 6 Ale on jim odpověděl: “Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval dobře, jak je napsáno: ‘Tento lid mne ctí svými rty, avšak jejich srdce je ode mne daleko. 7 Nadarmo mne ale uctívají, když učí učení a přikázání lidí.’ 8 Opustili jste totiž Boží přikázání a dodržujete lidskou tradici, očišťování džbánů a pohárů. A takových podobných věcí děláte mnoho.” 9 A řekl jim: “Zavrhujete Boží přikázání čistě, abyste zachovali svou tradici. 10 Vždyť Mojžíš řekl: ‘Cti svého otce a svou matku’ a ‘Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, ať propadne smrti.’ 11 Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl svému otci nebo matce: ‘To, čím bych ti měl vypomoci, [je] korban’ (to jest dar [Bohu]), 12 tak už ho nenecháte nic udělat pro jeho otce nebo matku. 13 Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A takových podobných věcí děláte mnoho.” 14 Potom svolal všechen zástup a řekl jim: “Slyšte mne všichni a rozumějte. 15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže pošpinit. Člověka ale špiní to, co vychází z něj! 16 Má-li kdo uši k slyšení, ať slyší.” 17 Když pak odešel od zástupu do domu, jeho učedníci se ho vyptávali na to podobenství. 18 A [on] jim řekl: “Vy jste také tak nechápaví? Copak nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenčí, ho nemůže pošpinit, 19 protože to nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází [to] do stoky?” Tak očistil všechny pokrmy. 20 Potom řekl: “Co z člověka vychází, to člověka špiní. 21 Z nitra lidského srdce totiž vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilnění, vraždy, 22 krádeže, lakomství, ničemnost, lest, nestydatost, závistivé oko, urážky, pýcha, bláznivost. 23 Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a pošpiňují člověka.” 24 Potom vstal a odešel odtud do končin Týru a Sidonu. Vešel do domu a nechtěl, aby se [to] někdo dozvěděl, ale nemohl se utajit. 25 Doslechla se o něm totiž žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám 26 (ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka) a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona. 27 Ale Ježíš jí řekl: “Nech nejprve nasytit děti, protože není správné vzít chléb dětem a hodit [ho] štěňatům.” 28 Ona mu však odpověděla: “Ano, Pane, ale ta štěňata jedí pod stolem z drobtů od dětí.” 29 Řekl jí tedy: “Protože [jsi řekla] tato slova, jdi domů. Ten démon z tvé dcery vyšel.” 30 A když přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon odešel. 31 Tehdy Ježíš znovu vyšel z kraje Tyrských a Sidonských a prostředkem území Dekapole přišel ke Galilejskému moři. 32 Tehdy k němu přivedli hluchoněmého a prosili ho, aby na něj vložil ruku. 33 On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. 34 Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: “Efata!” což znamená: “Otevři se!” 35 A jeho uši se ihned otevřely a pouto jeho jazyka se rozvázalo a začal mluvit správně. 36 [Ježíš] jim přikázal, aby [to] nikomu neříkali, ale čím více jim přikazoval, tím více [to] rozhlašovali. 37 A [lidé] byli nesmírně ohromeni. Říkali: “Všechno udělal dobře! Dokonce [i] hluchým dává sluch a němým řeč!”