1 Tehdy začal znovu vyučovat u moře. Shromáždil se k němu [tak] obrovský zástup, že nastoupil do lodi na moři a posadil se; a celý ten zástup byl na zemi u moře. 2 Učil je v podobenstvích mnoha věcem a ve svém vyučování jim řekl: 3 “Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval. 4 A při tom rozsívání se stalo, že některé [semeno] padlo podél cesty a přiletěli nebeští ptáci a sezobali je. 5 Jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, protože nemělo hloubku země. 6 Když pak vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7 Jiné zase padlo do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je a nevydalo úrodu. 8 Jiné však padlo do dobré země a vydalo vzhůru vystupující a rostoucí úrodu. Některé přineslo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.” 9 Tehdy jim řekl: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší.” 10 A jakmile byl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním spolu s dvanácti, na to podobenství. 11 Řekl jim tedy: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale těm, kdo jsou mimo [něj], se to všechno děje v podobenstvích, 12 aby ‘Hledíce hleděli, ale neviděli a slyšíce slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.’ ” 13 Tehdy jim řekl: “Vy to podobenství nechápete? Jak tedy porozumíte všem podobenstvím? 14 Ten rozsévač rozsívá slovo. 15 A ti podél cesty, kde se rozsívá slovo, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází Satan a bere to slovo, které bylo zaseto do jejich srdcí. 16 A podobně ti, kteří jsou osíváni na skalnaté půdě, jsou tito: Jakmile to slovo uslyší, hned ho s radostí přijímají, 17 ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli tomu slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují. 18 A další jsou ti, kteří jsou osíváni do trní: To jsou ti, kteří slyší slovo, 19 ale [pak] přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí to slovo, takže se stává neplodným. 20 A toto jsou ti, kteří jsou oseti na dobré půdě: Slyší slovo, přijímají [je] a přinášejí úrodu - jedno třicetinásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné stonásobnou.” 21 Dále jim řekl: “Přichází snad světlo proto, aby bylo postaveno pod nádobu nebo pod postel? Nemá být postaveno na stojan? 22 Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani [nic] tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. 23 Má-li někdo uši k slyšení, ať slyší!” 24 Řekl jim také: “Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, [takovou] vám bude odměřeno a vám poslouchajícím bude přidáno. 25 Tomu, kdo má, totiž bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.” 26 Potom řekl: “Boží království působí tak, jako když člověk hodí zrno na zem 27 a spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on neví jak. 28 Země totiž plodí úrodu sama - nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, ihned přiloží srp, protože nastala sklizeň.” 30 Řekl také: “K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? 31 [Je] jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. 32 Když je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny a vypouští veliké větve, takže i nebeští ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.” 33 A mluvil jim slovo v mnoha takových podobenstvích, tak jak byli schopni rozumět. 34 Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval. 35 Toho dne, když už nastal večer, jim řekl: “Přeplavme se na druhou stranu.” 36 Nechali tedy zástup [na břehu a] vzali ho, jak byl, na loďce. A byly s ním i jiné loďky. 37 Tehdy nastala veliká větrná bouře a vlny se valily na loď, takže se loď již naplňovala. 38 On ale spal na polštáři na lodní zádi, a [tak] ho vzbudili a řekli mu: “Mistře, ty nedbáš [na to], že hyneme?” 39 Když se tedy probudil, napomenul vítr a řekl moři: “Zmlkni, utiš se!” A vítr se utišil a nastal naprostý klid. 40 Tehdy jim řekl: “Proč se tak bojíte? Jakto, [že] nemáte víru?” 41 A oni dostali veliký strach a říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že ho poslouchá i vítr a moře?”