1 Prvního [dne] týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu. 2 Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: “Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili!” 3 Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník a šli k hrobu. 4 A běželi oba spolu, ale ten druhý učedník Petra předběhl a přišel k hrobu první. 5 A když se naklonil [dovnitř], spatřil ležící plátna, ale nevešel [tam]. 6 Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna 7 a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě. 8 Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil. 9 (Ještě totiž nepochopili Písmo, že [Kristus] musí vstát z mrtvých.) 10 A tak ti učedníci zase odešli k sobě [domů]. 11 Ale Marie stála venku u hrobu a plakala. A jak plakala, naklonila se do hrobu 12 a uviděla dva sedící anděly v bílém [rouchu], jednoho u hlavy a druhého u nohou, [tam], kde leželo Ježíšovo tělo. 13 Ti jí řekli: “Ženo, proč pláčeš?” Řekla jim: “Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.” 14 A když to řekla, obrátila se zpátky a spatřila Ježíše, jak [tam] stojí, ale nevěděla, že je to Ježíš. 15 Ježíš jí řekl: “Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?” Ona mu v domnění, že je [to] zahradník, řekla: “Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.” 16 Ježíš jí řekl: “Marie!” Ona se obrátila a řekla mu: “Rabboni!” (což znamená Učiteli). 17 Ježíš jí řekl: “Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: ‘Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.’ ” 18 Marie Magdaléna [pak] přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a [že] jí řekl tyto věci. 19 A když byl večer téhož dne, toho prvního [dne] týdne, a [tam], kde se učedníci shromáždili, byly zavřené dveře kvůli strachu před Židy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: “Pokoj vám.” 20 A když to řekl, ukázal jim své ruce i bok. A když učedníci uviděli Pána, zaradovali se. 21 Ježíš jim tedy znovu řekl: “Pokoj vám. Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.” 22 A když to pověděl, dechl a řekl jim: “Přijměte Ducha Svatého. 23 Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli [je] zadržíte, [těm] jsou zadrženy.” 24 Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25 Ostatní učedníci mu říkali: “Viděli jsme Pána!” ale on jim řekl: “Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nestrčím svůj prst na místo hřebů a [dokud] nevložím svou ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.” 26 A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel (a dveře byly zavřené) a postavil se doprostřed a řekl: “Pokoj vám.” 27 Potom řekl Tomášovi: “Dej svůj prst sem a pohleď [na] mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož [ji] do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.” 28 A Tomáš odpověděl slovy: “Můj Pán a můj Bůh!” 29 Ježíš mu řekl: “Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.” 30 Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které nejsou zapsány v této knize. 31 Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.